Odborné průmyslové školství existovalo v Plzni od roku 1876, kdy byla založena německá průmyslová škola. V souvislosti s ovládnutím plzeňské radnice Čechy v roce 1881 a díky úsilí tehdejšího radního a budoucího plzeňského purkmistra Václava Petáka i českých poslanců v říšské radě byla však již roku 1885 zřízena Česká státní průmyslová škola. Jejím prvním sídlem se původně stal nájemní dům č. o. 13 v nároží ulic V Šipce a Havlíčkovy. Po osmi letech se pak škola přestěhovala do nové budovy č. o. 15 v Tylově ulici.
Kvůli pokračujícímu rozvoji školy a nedostatečné kapacitě stávajícího objektu však město v roce 1906 vypsalo veřejnou soutěž na postavení reprezentativního sídla na dnešním Chodském náměstí, poblíž novorenesanční budovy obecných škol z konce 19. století. Se svým návrhem zvítězil konzervativně založený pražský architekt Ladislav Skřivánek, který ve škole mezi lety 1900 a 1902 působil jako asistent (jeden ze soutěžních návrhů – v tomto případě novorenesanční budovy – vypracoval i zdejší profesor Viktorin Šulc).
Skřivánek však projekt dokončil až v roce 1913, rok před vypuknutím první světové války (od téhož roku ústav zaštiťoval odbornou školu stavitelskou), která uskutečnění záměru dále zkomplikovala a odsunula do let 1915–1920. Tehdy již Chodskému náměstí dominovaly dvě věže novorománského redemptoristického kostela sv. Jana Nepomuckého, postaveného v letech 1908–1911. V nelehkých letech první světové války započala s výstavbou svého nového sídla i německá průmyslovka. Pro novostavbu, projektovanou tamním profesorem Ludwigem Tremmelem (C6–1615), byl vybrán pozemek v blízkosti dnešního náměstí Míru.
Třípodlažní objekt české průmyslové školy koncipoval Ladislav Skřivánek na půdorysu písmene U. Obě boční ramena, orientovaná do Kozinovy a Soukenické ulice, mírně předstupují průčelí otočené do náměstí a zároveň sledují „kónicky“ se zužující tvar pozemku. Symetrické řešení hlavní fasády, akcentované dvojicí půlválcových arkýřů, dává vyniknout ústřednímu rizalitu s bosovaným vstupním portikem a sudým počtem okenních os. Rizalit Skřivánek korunoval „malebným“ stupňovitým štítem, typickým prvkem tzv. české novorenesance. Právě díky němu jako by stavba už z exteriéru vypovídala o svém jazykovém založení, vymezujíc se vůči své německé konkurenci. Monumentální ráz a dominanci rizalitu ještě umocňuje mansardová střecha zakončená lucernou.
Štít, věžičky postranních arkýřů i lucerny a sokl z kyklopského zdiva sice odkazují k historismům v architektuře, čistě pojaté fasády postrádající ozdobné plastické články však prozrazují Skřivánkův opatrný příklon k moderně. Jediným dekorativním prvkem zůstávají klasicizující reliéfy na nárožních rizalitech průčelí pod hlavní římsou. Alegorie Architektury (vlevo) a Průmyslu (vpravo), stejně jako znak republiky (ve štítu) vytvořil v roce 1919 plzeňský sochař Otokar Walter.
V přehledné vnitřní dispozici budovy soustředil Ladislav Skřivánek učebny, kreslírny a dílny do postranních křídel, významné společné prostory naopak situoval do hlavního traktu. Význačné postavení mezi nimi zaujala schodišťová hala umístěná centrálně a v návaznosti na vestibul do nádvorní části rizalitu. Do náměstí se pak obracely další společné místnosti: knihovna, hlavní přednášková síň, kabinety pedagogů, kancelář ředitele, sborovna a rozlehlé místnosti pro stavitelské sbírky. Modelovnu a sprchy architekt umístil do suterénu, jehož přirozené osvětlení zajistil tzv. anglickými dvorky, fotografický ateliér se nacházel v podkroví.
Do přízemní budovy ve dvoře, která uzavřela volnou stranu písmene U, Skřivánek situoval tělocvičnu (přestože v raných stavebních plánech figurují v tomto místě také sbírky a po dokončení školy prostor sloužil jako přednášková síň). Školní dílny zůstaly v budově v Tylově ulici. Nový objekt dílen, koncipovaný rovněž na půdorysu písmene U, který měl uzavřít celou parcelu směrem na východ, nebyl nikdy realizován. Východní část pozemku pak měla být parkově upravena. Podobně mělo být pojednáno i vnitřní nádvoří školy, do jehož středu měla být vsazena fontána s plastikou od Emanuela Halmana.
Výzdoba interiéru se soustředila především do reprezentativní schodišťové haly s tradičně řešeným tříramenným schodištěm, které díky subtilnímu kovovému zábradlí nepůsobí těžkopádně, a to i navzdory mohutným sloupkům se zdobným zakončením. Slavnostní charakter haly podporují rozměrná tabulková okna i řada dekorativních prvků: nástěnné pilastry, sádrové reliéfy a především ornamentální nástropní výmalba s českým lvem. Posun k moderním jednoduchým formám se výrazněji projevil v řešení knihovny v přízemí a sborovny a ředitelny ve druhém patře, jež v roce 1919 vypracoval Oldřich Starý, který na škole působil v letech 1912–1919 a později se stal jedním z průkopníků českého purismu a funkcionalismu.
Ještě před dokončením se školní budova, jejíž stavbu prováděla firma Müller & Kapsa a posléze i stavitel J. Kovařík, využívala i pro ubytování vojáků, dělníků i válečných zajatců. Dostavěna byla dva roky po vzniku Československa; objekt německé průmyslovky, využívaný po dostavbě pro výuku strojnických oborů, pak o další dva roky později (1922). Obě stavby představují poslední školní budovy v Plzni výrazně ovlivněné historismy. Školy navržené a vybudované už po vzniku republiky – například Benešova škola (C5–1692) či Vyšší hospodářská škola (C8–517), vyprojektované Hanušem Zápalem – se už vyprofilovaly jako zřetelně moderní.
Další stavební rozvoj zaznamenala průmyslová škola v poválečném období. V roce 1953 byla část suterénu a přízemí v konci severního křídla adaptována na kuchyni a jídelnu pro žáky a pro družinu mládeže. V šedesátých letech vznikla uprostřed dvora, vsazena mezi nádvorní rizalit s hlavním schodištěm a původní tělocvičnou, nová, větší tělocvična. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pak byl v návaznosti na jižní křídlo školy při Kozinově ulici vystavěn krytý plavecký bazén. V roce 1990 pak byla v suterénu školy provedena přístavba centrálních šaten. Od roku 2016 je budova stavební průmyslovky nemovitou kulturní památkou.
AW – PK
C. k. ministerstvo veřejných prací / Stavební správa novostaveb vyšších průmyslových škol
Dům je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 105784.