Byt Marthy a Wilhelma Hirschových a byt Richarda Hirsche
1907–1908 / 1927–1930

Za historizující fasádou třípodlažního domu č. o. 6 v Plachého ulici, který původně pro Karla Komárecka a jeho ženu Agrippinu vyprojektoval roku 1886 Eduard Jahl, se ukrývala první plzeňská realizace Adolfa Loose – byt pro Wilhelma Hirsche. Stavebník architektovu práci poznal díky své sestře Rose, provdané ve Vídni do rodiny jednoho z nejlepších Loosových přátel – novináře Karla Krause. Pro Rosu a Alfreda Krausovy navrhl Adolf Loos v roce 1905 interiér jejich vídeňského bytu. O dva roky později pak v únoru poprvé přijel do Plzně na prohlídku domu, jehož část koupil již roku 1898 Wilhelmův otec Richard Hirsch, spoluzakladatel zdejší významné továrny na výrobu drátu. Slavný architekt měl podle svědectví Marthy Hirschové během chvilky načrtnout návrh pětipokojového bytu, který byl prý v takřka nezměněné podobě do roka realizován. Dnes jej můžeme obdivovat jen na archivních snímcích ukazujících tři vzájemně propojené a luxusně vybavené společenské místností.

Dispoziční řešení, jehož základem je spojování prostorů do větších celků, zde Loos užil poprvé; obdobný princip pak uplatnil ve většině svých dalších interiérových realizací v Plzni i jinde, když jednotlivé místnosti propojoval velkorysými otvory v původních příčkách a vzniklé vstupy zpravidla akcentoval výraznými pilíři a překlady. V Hirschově bytě architekt tímto způsobem propojil jídelnu s obývacím pokojem, mezi něž vložil menší místnost, využívanou jako zimní zahradu. Stěnu, která oddělovala tento prostor od jídelny, prolomil dalšími symetrickými otvory. Vytvořil tak překvapivé průhledy a zachoval dojem jednotného plynoucího prostoru, který ještě podpořil „navléknutím“ hlavních místností (obytného a dětského pokoje a ložnice) na podélnou osu.

Estetické působení interiérů umocňovala i architektova důmyslná práce s řadou drahých materiálů, jež si Loos oblíbil pro jejich reprezentativní vzhled a nadčasovost. V jídelně Hirschova bytu zkombinoval mahagonové obložení stěn se skyrským mramorem, z něhož byl vyroben i masivní krb symetricky umístěný do středu místnosti. Stejný kámen zdobil stěny a květníky v sousední zimní zahradě. Ta díky dominanci mramoru získala výrazný klasicizující charakter. Naproti tomu obytný pokoj s krbem z režného zdiva a s kazetovým táflováním stěn z višňového dřeva odkazuje k Loosem propagovaným anglosaským vzorům. Jižní trakt bytu, obrácený do ulice, Loos uzavřel dětským pokojem a ložnicí rodičů. Novou koupelnu, přístupnou z předsíně i přímo z ložnice, navrhla a realizovala plzeňská firma Müller & Kapsa. Obslužné místnosti kuchyně a prádelny, k nimž vedlo samostatné schodiště pro personál, byly situovány ve dvorním traktu bytu (a to nejspíše ještě před realizací Loosova návrhu). V témže traktu byla i veranda, jejíž úpravy Loos navrhl pravděpodobně již v roce 1907, které však byly provedeny teprve o dvacet let později, kdy se přestavby ujal jeho spolupracovník a profesor plzeňské průmyslové školy Karel Lhota. Vybavení verandy i navazujícího nově vzniklého dámského budoáru nápadně připomíná interiéry Müllerovy vily v Praze, na jejímž návrhu oba architekti v této době pracovali.

V následujících letech prováděl různé menší opravy a úpravy domu Hirschových plzeňský stavitel Karel Leibl (týkaly se například kanalizace či fasády). V letech 1935–1936 byl právě Leibl stavbyvedoucím při adaptaci druhého patra na mládenecký byt pro syna Hirschových Richarda. Menšímu dvoupokojovému bytu s koupelnou a balkonem obráceným do zahrady chyběla kuchyně, neboť servis pro mladého pána zajišťoval personál rodičů. Ložnice i obývací pokoj byly situovány do uličního traktu. Pokoj s vyvýšeným relaxačním koutem vyplněným dubovým táflováním byl zařízen volným i zabudovaným mobiliářem s řadou důmyslných funkčních prvků, například vyklápěcí deskou psacího stolu či vestavěným barem.

V letech 1937–1938 Karel Leibl k dvornímu křídlu domu Hirschových přistavěl garáže a další obslužné místnosti. Součástí stavebních prací byla i úprava zahrady včetně altánu s protileteckým krytem, ilustrujícím tehdy rozšířený strach z blížící se války. Manželům Hirschovým se podařilo ještě roku 1939 uprchnout přes Izrael do Austrálie, Richard s manželkou nalezli útočiště v Argentině. Po skončení válečného konfliktu sídlil v domě v Plachého ulici Americký ústav a v pozdějších letech byla budova adaptována na družinu mládeže. Dnes je vlastníkem domu město Plzeň a část nemovitosti pronajímá. Většina vybavení bytu Wilhelma a Marty Hirschových se však ztratila během druhé světové války a při přestavbě bytu v roce 1962; zachovalo se pouze trámoví stropu jídelny, na němž byl dříve zavěšen mohutný lustr, Loosem nazývaný sněžný kotel. Naopak části pokojů Richarda Hirsche zde můžeme obdivovat i dnes – jeho byt je příležitostně přístupný veřejnosti, skrývá však jen drobné původní architektonické detaily (vestavěný nábytek ložnice). Podstatná část originálního zařízení byla přesunuta a znovu instalována v Praze, kde je od roku 2010 součástí soukromé galerie.

LV

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny