Budova družstva Živnodům
1935–1936

Období první republiky v Československu bylo charakteristické značným politickým uvědoměním občanů. K volbám chodívalo i přes devadesát procent voličů a řada z nich byla přímo politicky aktivních. Většina velkých politických stran byla založena ještě za Rakouska-Uherska, mezi nimi i Živnostensko-obchodnická strana středostavovská (1908) – liberální, středopravicová strana hájící především zájmy drobných řemeslníků a podnikatelů. Výrazný úspěch ve volbách v květnu roku 1935 a související nárůst počtu straníků se projevil také v Plzni; strana se zde potýkala s nedostatkem vhodných prostor. Ještě v roce 1935 bylo založeno družstvo Živnodům, aby pro stranu vystavělo reprezentativní sídlo. Téhož roku se družstvo rozhodlo pro koupi a přestavbu třípatrové budovy historizujících tvarů na rohu ulic Husova a Skrétova. Původně obytný dům sloužil od roku 1910 jako tovární výrobna prádla firmy Rosenfeld a v desátých a dvacátých letech byl ještě několikrát upraven – vždy pod vedením plzeňského stavitele Františka Němce staršího. Ten také v roce 1928 podle projektu architekta Viléma Beera nastavil dům o třetí patro. Po zakoupení objektu družstvem Živnodům oslovilo předsednictvo Živnostenské strany na sklonku roku 1935 architekta Františka Měsíčka, aby vypracoval projekt jejího společenského a administrativního sídla. Architekt navrhl přestavět dům téměř od základů.

Vzhledem k požadavkům stavebníka musel František Měsíček v jedné budově skloubit řadu funkcí spojených s reprezentací strany i s potřebami jejích ústředních orgánů.  Různorodost provozu se odrazila rovněž v dispozičním řešení domu. V přízemí po pravé straně se nacházela restaurační kuchyň, pivní výčep a velký sál. Levá strana přízemí byla adaptována na vinárnu a kavárnu se společným tanečním parketem. V prvním patře byl umístěn domovníkův byt s telefonní centrálou, advokátní kancelář, zasedací sál a archiv. Situován zde byl i dvoupokojový byt pro nájemce i zaměstnance restaurace, rozdělený na ženskou a mužskou část se samostatnými vchody. Druhé patro pak bylo vyčleněno potřebám strany – nacházely se zde reprezentační zasedací síně, úřadovny předsednictva se společnou čekárnou, sekretariát a místnosti žup, tajemníka, redakce a autoklubu, grémia obchodníků i gremiálního personálu. Třetí patro, určené pro bydlení, bylo rozděleno na devět svobodáren a šest pokojů hotelového typu s příslušenstvím.

Návrh interiérů, jehož se zhostil architekt Čestmír Dobeš, vycházel především z ideologického a společenského podhoubí strany, která soustředila řemeslníky a živnostníky. Autor využil jejich schopností a umu k realizaci své ideje: „živnostenský dům v Plzni bude vzorkovnou řemeslných prací, prakticky používanou, která ponese výchovné klady pro všechny její návštěvníky a stane se tak ukázkou řemeslné vyspělosti v plzeňské župě“. Z moderního, účelného a zároveň reprezentativního vybavení se do dnešních dob nedochovalo téměř nic. Naopak fasády, ovlivněné českou expresionistickou architekturou, si až na výměnu oken a dveří parteru uchovaly původní modernistický výraz ze třicátých let (jakkoliv je exteriér domu v poměrně neradostném stavu). Měsíčkův návrh Živnodomu charakterizují zejména výrazné horizontály subtilních říms, které spojují řady dvojdílných oken v úrovni parapetů a zároveň okna protínají pod větracími tabulkami. Geometrický ráz symetricky koncipovaných uličních průčelí je v jejich střední části zdůrazněn velkorysými plochami hnědozeleného keramického obkladu. Hladce omítnuté krajní partie domu jsou akcentovány svislými lizénami, výrazně vystupujícími z líce fasády, a šambránami trojdílných oken. Po stranách zaobleného nároží byly původně umístěny reklamní poutače; nárožní římsa měla být osazena sochou Merkura, symbolizující rozmach Živnostensko-obchodnické strany.

Živnodům byl slavnostně otevřen za přítomnosti řady delegátů strany v den výročí vzniku Československa – 28. října 1936. Již za dva roky však tato strana zanikla vstupem do Strany národní jednoty a v obnovených poměrech po roce 1945 jí byla zakázána činnost. Dům po druhé světové válce pravděpodobně krátce sloužil jako noclehárna Československého klubu turistů. V posledních dvou desítkách let se jeho funkce pojí s nočním zábavním podnikem, na který upozorňuje (namísto sochy Merkura) neonový figurální motiv v nárožní části fasády.

LV

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny