Byt Josefa a Štěpánky Voglových
1928–1930

Dnešní Klatovská třída, dříve Ferdinandova, se v závěru 19. století stala hlavním plzeňským bulvárem a bydlištěm mnoha významných podnikatelů. Jejich řady v roce 1903 rozšířila rodina Friedlerových, která zde koupila dům č. o. 12, vystavěný v sedmdesátých letech 19. století. O čtyři roky později Friedlerovi pronajali celé druhé patro manželům Ottovi a Olze Beckovým. Otto Beck byl stejně jako jeho firemní společník a bratranec Wilhelm Hirsch zaujat radikálně moderním smýšlením Adolfa Loose. Projektem adaptace svého nového bytu proto v témže roce pověřil právě obdivovaného architekta. Loosův návrh tří pokojů (ložnice, jídelny a obývacího pokoje) a koupelny byl realizovaný v roce 1910. Objednavatelé byli s výsledkem natolik spokojeni, že když o sedmnáct let později o jejich byt projevila zájem dcera majitele domu Friedlerových Steffi s chotěm, dětským lékařem Josefem Voglem, rozhodli se Beckovi přestěhovat na nové místo – do domu stavitele Müllera na náměstí Míru 2 – i samotný interiér (C3–1076).

Luxusní a pohodlný Loosův interiér se zamlouval i manželům Voglovým, a tak se architekt roku 1928 znovu vrací na „místo činu“, tentokrát se zakázkou nejen na renovaci bytu, ale také na zařízení lékařské ordinace. Loos částečně využil původní dispozici – vedle pokoje a koupelny orientovaných do tiššího vnitrobloku navrhl ložnici s mobiliářem z třešňového dřeva a s tmavozelenými tapetami, místnost obrácenou do ulice využil jako dětský pokoj a zařídil ji dvěma postelemi, pohovkou s květinovým motivem, vestavěným nábytkem a dřevěným obkladem v pestrých černých, zelených i žlutých barvách. Do centra uličního traktu znovu situoval obytný pokoj, k němuž připojil jídelnu (tentokrát z druhé strany, než byla jídelna Beckových, neboť na jejím místě nyní vznikla ordinace).

Leitmotivem vybavení těchto reprezentativních místností byla osová symetrie umocněná zrcadlovými stěnami umístěnými naproti sobě: nad krbem v obývacím pokoji a nad barovým pultem v jídelně. Na stejnou osu Loos postavil také jídelní tabuli s proutěnými židlemi. Interiér jídelny doplňují vedle barového pultu symetricky vestavěné niky z travertinu, který Loos použil i na efektní obklad stěn. Sousední obývací pokoj nechal Loos obložit ořechovým dřevem s výraznou kresbou letokruhů a kontrastními zelenými tapetami. Většinu zařízení tvoří Loosem navržený sedací mobiliář rozmanitých tvarů a výšek. Pokoji dominuje již zmíněný krb z režného zdiva lemovaný dvojicí mramorových pilastrů. Architekt tak osobitě zkombinoval motivy anglické vilové architektury s klasickými, antikou inspirovanými prvky a principy.

Úpravy prostoru byly dokončeny roku 1930. O devět let později emigrovala rodina Voglových před nacistickou hrozbou do Kanady. Jejich dům byl zkonfiskován a využíván říšským pracovním úřadem. Po skončení druhé světové války Voglovi získali část domu zpět, větší díl nemovitosti nicméně připadl státu. V roce 1969 se budova stala sídlem bytového podniku a pro jeho potřeby byla radikálně přestavěna. Reprezentativní část interiéru Voglových, adaptovanou na kanceláře ředitelství, se však těsně před rekonstrukcí podařilo zásluhou historičky umění Věry Běhalové prohlásit kulturní památkou. Vestavěné části vybavení obytného pokoje i jídelny se díky tomu dochovaly do dnešních dnů.

Volný mobiliář ovšem události válečného období a následujících dekád nepřestál, proto byly v rámci renovace interiéru, prováděné postupně od roku 2003 podle návrhu Václava Girsy, v dílně Vladimíra Boka zhotoveny repliky podle původních vzorů z majetku rodiny Brummelových a fotografií z Loosova archivu. V dubnu 2014 byla oběma místnostem, nacházejícím se nyní v majetku města Plzně, definitivně navrácena podoba z konce dvacátých let minulého století a působivé prostory se otevřely veřejnosti.

LV

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny