Nájemní dům Jaroslava a Libuše Nachtigalových
1939

Jednou z nejkvalitnějších ukázek funkcionalistické architektury mezi plzeňskými bytovými domy pozdních třicátých let je nájemní dům č. o. 15 v dnešní ulici Kardinála Berana (dříve Škodova ulice). Autorem jedné z nemnoha meziválečných staveb v tzv. čtvrti dvorních radů je plzeňský architekt Václav Neckář, kterého angažoval krejčí a majitel galanterie Jaroslav Nachtigal se svou ženou Libuší. Neckář je s největší pravděpodobností rovněž autorem nedalekého domu č. o. 9, vystavěného pro stejné investory. Na realizaci obou staveb, které ve velmi krátkém čase provedl stavitel Rudolf Pěchouček, mohli investoři dohlížet takřka neustále, neboť v té době bydleli v téže ulici. Po dokončení domu č. o. 15 se Nachtigalovi přestěhovali do luxusního bytu v prvním patře, který soustředil tři pokoje, pokojík pro slečnu a další příslušenství a jako jediný z celého objektu byl vybaven etážovým topením. Dům disponoval ještě dalšími technickými vymoženostmi – například nákladním výtahem na uhlí.

Čtyřpodlažní dům s obytným podkrovím a plochou střechou byl uspořádán do dvou traktů – obytné místnosti byly situovány do tichého dvora, do ulice architekt Neckář orientoval okna kuchyní a pokojů posluhovaček. Do suterénu domu umístil garáž a byt domovníka, do přízemí, druhého i třetího patra vždy dva dvoupokojové byty s příslušenstvím. V prvním patře se kromě zmíněného bytu majitelů nachází menší jednopokojový byt. Do ustoupeného podkroví byl navržen dvoupokojový byt a prádelna se sušárnou. Ploché zastřešení třetího patra zde sloužilo jako terasa. Součástí Neckářova projektu byl také návrh úprav zahrady včetně oplocení.

V uliční frontě dům Nachtigalových vyniká zejména díky třípodlažnímu arkýři ve tvaru trojramenného kříže, který je umístěn v ose symetrického průčelí a jehož středem prochází trojice rozměrných prosklených ploch osvětlujících schodišťovou halu. Objem schodiště vystupuje i nad atiku třetího patra a akcentuje tak vertikální osu arkýře. Obě krajní partie arkýře naopak Neckář rozčlenil horizontálami rohových pásových oken a v úrovni zvýšeného přízemí je doplnil linkou subtilní parapetní desky. Za horní částí arkýře obloženého světlými keramickými pásky se skrývají balkony bytů ve třetím patře domu. Keramický obklad, jemně kontrastující s tmavší břízolitovou omítkou průčelí, Václav Neckář uplatnil i na fasádě podkroví, které díky odsazení zůstává utajeno očím kolemjdoucích. Součástí geometrického rozvrhu hladce omítnutého dvorního průčelí jsou kromě rastru obdélných oken i balkony s ocelovým zábradlím a v místě bytu majitelů i bohatě prosklený horizontální arkýř.

Dům, prohlášený v roce 2001 kulturní památkou, může být díky svým dodnes dochovaným architektonickým kvalitám postaven naroveň soudobé pražské či brněnské funkcionalistické produkci.

LV

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny