Činžovní domy v Puškinově ulici
1936–1937

Ulici spojující Kollárovu ulici s náměstíčkem při křížení Budilovy a Divadelní (dříve Valdštýnovy) ulice dnes známe jako Puškinovu, své jméno však získala až v roce 1937. Už o dva roky dříve začala v její západní frontě realizace souboru šesti čtyřpodlažních činžovních domů, orientovaných průčelím směrem k zahradám budov lemujících Klatovskou třídu, jimž vévodí Velká synagoga. Pozemky, na nichž se šestice staveb nachází, se směrem k dnešní Divadelní ulici zmenšují a také zužují, což ovlivnilo i výsledné proporce budov. První čtyři domy s orientačními čísly 4, 6, 8 a 10 se těší větší obytné ploše, než ty s čísly 12 a 14, které řadu ukončují. To je zřejmé i při pohledu na fasády, které v první skupině domů člení tři okenní řady, zatímco u druhé pouze dvě.

Soubor šesti domů vznikl jako investiční záměr Stavebního podnikatelského družstva v Plzni, vedeného stavitelem Rudolfem Pěchoučkem. Od družstva si většinu teprve projektovaných budov i již hotových staveb pořizovali noví majitelé. U domu č. o. 4 to byla Adéla Nová, původně družstevní dům č. o. 6 získal pan Vilém Löwy a vedlejší č. o. 8 se stalo sídlem Svazu staveb a keram. děl. Novým majitelem domu č. o. 10, který byl spolu s č. o. 12 realizovaný v roce 1937 jako poslední z celé šestice, se stal ještě před kolaudací sám Rudolf Pěchouček. Stavebníky budovy č. o. 14 byli manželé Richard a Albína Körperovi, kteří již vlastnili jeden z činžovních domů v Kollárově ulici.

Rudolf Pěchouček byl nejen vůdčí postavou Stavebního podnikatelského družstva v Plzni, ale také jeho dvorním stavitelem, resp. stavbyvedoucím a pravděpodobně i autorem většiny realizovaných projektů. Nejspíše to tak bylo i v případě souboru v Puškinově ulici, neboť tvarosloví těchto obytných domů se výrazně podobá dalším stavbám tohoto typu, za nimiž družstvo stálo. Střídmým moderním výrazem s hladce omítnutým průčelím – členěným rastrem rozměrných oken, oživeným mělkým několikapatrovým arkýřem či keramickým obkladem a ukončeným šikmou střechou – se vyznačují i nájemní domy na Klatovské třídě (C6–671) a ve Dvořákově ulici (C6–2192 ad.), činžovní dům v ulici Na Belánce (C3–2172) nebo Pěchoučkův nájemní dům v nároží Čelakovského a Radobyčické ulice (C5–2232).

Zatímco do parteru domů v Puškinově ulici byly kromě menších bytů situovány i obchody (o čemž svědčí i dodnes dochované prosklené plochy výkladců), dílny a skladiště, první, druhá a třetí patra skýtala prostory výhradně pro byty – nejčastěji o jedné nebo dvou obytných místnostech obrácených do ulice, s kuchyní a příslušenstvím. Dvojpokojové jednotky přitom zahrnovaly také skromnou místnost pro služebnou (umístěnou vesměs doprostřed dispozice bez přístupu denního světla). V přízemí a podstřešních prostorech se zpravidla nacházely malé garsoniéry nebo obytné kuchyně, které sloužily domovníkům či jako levnější varianta bydlení. U několika staveb lze také najít balkony orientované do dvora; nejčastěji jsou sdílené, umístěné při podestách schodišť v mezipatrech.

Soubor činžovních domů v Puškinově ulici je dnes cenný především kvůli tomu, že se většina budov zachovala v původním stavu, v němž se většina budov zachovala. Kromě zmíněných výloh se dosud můžeme těšit z několika původních vstupních dveří a u domů č. o. 8, 10 a 12 i z keramického obkladu. Z originálního souboru se díky pozoruhodné postmoderní úpravě vymyká dům č. o. 14. Autor projektu v přízemí uplatnil jednoduchou bosáž završenou konvexní římsou a zbývající plochu průčelí nechal pokrýt novodobým hladkým keramickým obkladem, uprostřed ozdobeným dvěma řadami zlatavých nýtů. Nad profilovanou zalomenou korunní římsu pak situoval prosklený vikýř s krytou terasou.

KC

Stavebník

Památková ochrana

Prameny