V roce 1936 dokončil plzeňský stavitel Antonín Špalek nedaleko historického centra v Kollárově ulici obchodní a činžovní dům podnikatele Antonína Kreysy, který si zde otevřel prodejnu s vlastní výrobnou vyhlášených pálenek a likérů. Nárožní budova stojící na pozemcích bývalé Rohrerovy zahrady v místě křížení Kollárovy a dnešní Puškinovy ulice navázala na sousední dům majitele velkoobchodu s papírenským zbožím – strohý funkcionalistický objekt realizovaný v letech 1930–1931 podle návrhu Lea Meisla (C2–1927). Kreysova novostavba měla podle přání technické komise i umělecké rady města vtisknout charakteristický ráz sousední nově vznikající řadové zástavbě v dnešní Puškinově ulici (C2–2176). Čtyřpatrové budově na půdorysu písmene V, s výrazným zkoseným nárožím ukončeným věžovitou nástavbou, proto autor projektu vetkl střízlivou modernistickou formu. Čistá, symetricky rozvržená uliční průčelí s rozměrnými okny jsou členěna v úrovni prvního až třetího patra pouze mělkými arkýři, prolomenými uprostřed lodžiemi s předstupujícím plným zábradlím, a subtilními lizénovými rámci. Tato kompozice horizontál a vertikál spojená s pravidelně rozmístěnými plochami oken a s jemnou plasticitou obvodového pláště dobře reprezentuje uměřenou polohu funkcionalismu, tak charakteristickou pro meziválečnou obytnou výstavbu v Plzni.
Suterén, přízemí i mezipatro stavby sloužily především k výrobě a distribuci alkoholických nápojů – do parteru, kde byl dříve situován i průjezd do dvora, byly umístěny prodejní místnosti, kancelář, sklady hotových výrobků, umývárna a skladiště prázdných lahví. Nechybělo ani nezbytné zázemí pro zaměstnance a dva nákladní výtahy. Ve dvoře vyrostla přízemní garáž a dílna sloužící k uskladnění dřeva, beden a sudů. V dalších patrech obytné části domu vzniklo celkem dvaadvacet prostorných dvoupokojových či třípokojových bytů s kuchyní, místností pro služebnou, předsíní, spíží a kompletním hygienickým zázemím. Záhy po dokončení stavby Antonín Kreysa rozšířil svoji nabídku o prodej stáčených vín, a tak okosené nároží rozsvítil nad druhým podlažím jednoduchý zelenomodrý neonový nápis VÍNO, provedený podle návrhu architekta Bohumila Chvojky.
Po změně politických poměrů v roce 1948 nově nastolený komunistický režim rodinný podnik Antonína Kreysy zestátnil a na začátku padesátých let byly nebytové prostory v objektu adaptovány pro potřeby zdravotního střediska. V roce 1974 byla v přízemí otevřena prodejna podniku Tuzex (Tuzemský Export), nabízející luxusní zboží z dovozu, které bylo jinak v běžné obchodní síti v tehdejším Československu nedostupné. V současné době se dům nachází v poměrně dobrém stavu, pouze spodní parter je degradován – stejně jako u sousední budovy č. o. 3 – nevkusnou úpravou nadpraží výkladců, nepůvodním keramickým obkladem a zaslepením výloh obrácených do Kollárovy ulice.
AK – PK
Antonín Kreysa
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.