Škola v Bolevci vznikla již v roce 1811 jako první česká škola v rakouské monarchii. Protože Plzeň ještě několik desetiletí českojazyčnou školu neměla, řada dětí plzeňských měšťanů docházela do Bolevce. Navíc ves s příhodnou polohou u hospodářského a průmyslového zázemí Plzně se již v závěru 19. století nebývale rozvíjela a počet žáků setrvale narůstal. Bolevečtí proto v roce 1893 nechali vystavět novou školu, která se stala dominantou tamější návsi. Bolevec se však i nadále rozšiřoval, a v prvních dekádách minulého století školu navštěvovalo každoročně téměř 500 dětí. Jedna třída tehdy musela sloužit až 80 žákům. Ve dvacátých letech minulého století obec, jejíž počet obyvatel dosáhl již několika tisíc, zvažovala řešit situaci s nárůstem počtu žáků provedením nástavby či přístavby ke stávající budově. Nakonec však obecní zastupitelstvo na zasedání v předvečer 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka v březnu 1930 schválilo návrh místní školní rady a nechalo vypracovat projekt novostavby na nově vytyčeném Masarykově náměstí (dnešním náměstí Odboje), jen několik set metrů od hranice plzeňského katastru. Úkolu se ujal Hanuš Zápal z plzeňského stavebního úřadu, „v tomto oboru velmi proslulý odborník a projektant“, který v téže době připravoval návrh budovy Pikovy školy v Doubravce.
Novou boleveckou školu architekt navrhl jako třípodlažní pravoúhlou sestavu čtyř objemů – k hlavnímu křídlu obrácenému delší stranou do náměstí připojil po obou stranách hranoly kratších ramen; třetí křídlo pak k němu přimkl zezadu. Členitým hmotovým řešení Zápal reagoval na charakter a měřítko bolevecké zástavby; hlavní křídlo navíc opatřil tradicionalistickou valbovou střechou. U dalších částí uplatnil progresivní ploché zastřešení. Ačkoliv celý soubor hmot rozvrhl asymetricky, hlavní průčelí koncipoval jako osově souměrné. Před centrální část, zdůrazněnou šikmou střechou, nechal mírně předstoupit boční křídla, a její střed akcentoval převýšeným rizalitem schodiště a v parteru i nízkým vstupním portálem s výraznou markýzou. Fasádě tak vtiskl elementární plasticitu. Vnější plášť stavby totiž navrhl jako hladký a nezdobný, prolomený rozměrnými okny. Rozčlenil jej pouze tmavším odstínem omítky rizalitu a vysokého soklu a také vodorovným světlým pásem vápenopískových cihel mezi okny ve druhém patře.
Budova, v níž kromě obecné školy měla své prostory i škola mateřská, soustředila celkem 15 učeben, dvě místnosti pro pomůcky, dílnu, kuchyň, šatny, byt pro školníka a tělocvičnu situovanou v zadním křídle. Podle Zápalova původního plánu měl být školnický byt spolu s bytem řídícího učitele součástí domu navazujícího na objekt školy směrem od jihu, pro nedostatek prostředků však k jeho výstavbě nedošlo. Z téhož důvodu se nerealizovala ani botanická zahrada a škola musela oželet i plánované ústřední vytápění. Navzdory úsporám se však podařilo udržet původní velkorysý charakter stavby. Nová moderní škola, jejíž stavbu provedl bolevecký zednický mistr Martin Kondr se svým bratrem Josefem, mistrem tesařským, byla slavnostně otevřena 28. října 1931 za účasti poslance a zemského školního inspektora Vojty Beneše.
V prosinci 1944 úřady ve škole zřídily vojenskou nemocnici a veškeré zařízení nechaly převézt do školy nad Hamburkem, v níž se tehdy nevyučovalo. Prostranství před školou doplnil v roce 1950 pomník obětem druhé světové války. Sochař Josef Šíp jej vytvořil z několika druhů žuly a opatřil pískovcovým reliéfem se státním znakem. V souvislosti s výstavbou boleveckého sídliště se škola na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století rozšířila směrem na západ o rozsáhlý komplex pavilonů a sportovišť.
PK
Stavebník
Obec Bolevec
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.