Soubor nájemních domů Stavebního a bytového družstva v Plzni-Doubravce
1931–1932

Masarykova 589/150, Rokycanská 589, 588, 587/57, 55, 53 (Doubravka) Plzeň Lobzy
MHD: Pietas (TROL 11, 19)
GPS: 49.7482617N, 13.4133164E

Po skončení první světové války se v Plzni naplno rozvinul záměr vybudovat ze západočeské metropole „moderní velkoměsto“, přítomný zde již v 19. století. Nesl s sebou mimo jiné úsilí o výstavbu stovek moderních obytných budov, mezi nimiž se – v souvislosti s dlouho trvající bytovou krizí – trvalé popularitě těšily činžovní domy s „nejmenšími byty pro nemajetné“. Protože obec sama nemohla potřebu po tomto typu bydlení uspokojit, zvýšenou aktivitu v tomto směru vyvíjela stavební družstva. Pro realizaci obdobného záměru se na počátku třicátých let minulého století rozhodlo i Stavební a bytové družstvo pro stavbu rodinných a dělnických domů v Plzni-Doubravce. Na třech sousedních, mírně svažitých parcelách na exponovaném a rušném místě při křížení Rokycanské (tehdy Rokycanovy) třídy a Masarykovy ulice nechalo v letech 1931–1932 vystavět trojici třípodlažních nájemních domů.

Dominantní postavení v ní zaujala rozlehlá nárožní budova, k níž se v severní frontě Rokycanské třídy připojily dva menší, identicky koncipované řadové domy. Rohový objekt s nárožní partií vyvýšenou o patro širokým vikýřem vsazeným do valbové střechy výrazně převýšil řadu patrových domků, kterými Masarykova ulice pokračuje severním směrem. Nárožní budova souboru však souboru vévodila nejen kvůli svým rozměrům, ale také díky své smíšené funkci – téměř celé její přízemí totiž bylo vyhrazeno restauraci a souvisejícím provozům. O ambici vytvořit z budovy výrazné společenské centrum této části města svědčí i zřízení zahradního pavilonu s přilehlou besídkou, kuželníkem a výčepem ve dvoře. Domy č. o. 55 a 53 na Rokycanské třídě, završené sedlovou střechou, obsáhly pouze bytové jednotky.

Architektonické pojetí budov, jejichž stavbu provedla firma úspěšného místního stavitele Karla Tomáška (právě Tomášek také mohl být autorem návrhu), korespondovalo s dobovou družstevní produkcí, která se vyznačovala střídmým tvaroslovím navazujícím na formy purismu. Hladce omítnutý plášť domů členily mělké rizality a arkýře, korunní římsy, jednoduché parapetní římsy oken v prvním a druhém patře či plastické šambrány oken v postranních částech průčelí nárožní budovy a v přízemí obou menších objektů. Na uličních fasádách největšího domu spojují okna do horizontálních pásů kromě průběžných parapetních říms totožné prvky v úrovni nadpraží.

Podobně jako například u souběžně stavěného souboru domů Lidového stavebního a bytového družstva v křížení ulic Guldenerovy a Sladkovského (C11–1317) na Petrohradě kladl autor projektu i zde zvláštní důraz na pojednání nároží. Jeho ústřední část mírně vyvýšil nízkou atikou a „věžovitý“ charakter této partie podtrhl orámováním trojice rohových oken nad sebou a umístěním svislého plastického nápisu RESTAURACE do volné části fasády obrácené do Masarykovy ulice. Moderní povahu rohového domu pak ještě podpořil uplatněním plochých střech v nároží a části dvorního traktu. Rovná střecha završila i přízemní zahradní pavilon, který ukončil řadu patrových domků odsazených od čáry Masarykovy ulice pásem předzahrádek a efektním půlkruhovým rizalitem „ocitoval“ obdobný prvek rodinného domu při křížení s Partyzánskou (tehdy Jednotářskou) ulicí.

V členitém, nicméně velmi racionálním a v posledku i přehledném dispozičním řešení nárožního objektu kombinujícím dvojtraktové a trojtraktové uspořádání autor projektu usiloval o maximální úspornost. Do přízemí osvětlovaného velkorysými okny rozvrhl restauraci s jevištěm, výčepem a formankou, spolkovou místnost, ale také malý byt o jednom pokoji a obytné kuchyni a jeden samostatný pokoj bez příslušenství. O koupelnu přístupnou z chodby se obyvatelé bytů dělili. Podobně projektant koncipoval i bytové jednotky v prvním a druhém patře; vzhledem k celkem sedmi bytům na podlaží však byly společné koupelny v obou etážích dvě. Pokoje i kuchyně autor projektu situoval do uličního traktu, na opačnou stranu umístil obslužné místnosti, domovní chodbu i schodiště. V podkroví se nacházela prádelna s žehlírnou, úložné prostory pro obyvatele bytů, ale i tři bytové jednotky (s okny obytných místností v širokém vikýři), rovněž se sdílenou koupelnou. Suterén kromě kójí pro nájemníky obsáhl i sklep hostinského a sklep na pivo.

Domy č. o. 55 a 53 na Rokycanské třídě soustředily celkem 16 bytů. Projektant zde uplatnil důsledně symetrický dispoziční rozvrh v trojtraktovém uspořádání s příslušenstvím ve střední části a po obou stranách schodišťového prostoru, situovaného na centrální osu dvorního traktu. Do prvního a druhého patra navrhl tři bytové jednotky – do středu uličního traktu umístil obytnou světnici, po stranách pak pokoje sousedních bytů s kuchyněmi obrácenými do dvora. V přízemí se vstupním schodištěm a vestibulem rozvrhl dva byty. V suterénu se nacházely sklepy a společná koupelna pro nájemníky dvou garsoniér vybavených pouze toaletou, v podkroví prádelna a půdní kóje.

V roce 1935 byl zahradní pavilon při Masarykově ulici adaptován na prodejnu a velkorysé okenní otvory byly zazděny. O dva roky později došlo k dílčím úpravám v restaurační místnosti, ale rovněž k přemístění schodiště, které umožnilo vznik dvou nových místností. Od té doby nezaznamenal ani jeden z domů žádnou zásadní stavební změnu. Pouze centrální vikýř a část dvorního traktu domu č. o. 55 byly krátce po roce 2000 navýšeny tak, aby do podkroví mohl být vestavěn mezonetový dvoupokojový byt (zčásti v místech někdejší prádelny). Zatímco průčelí obou menších objektů si zachovala původní podobu včetně břízolitové omítky okrové barvy, plášť nárožní budovy prošel částečnou rekonstrukcí. Nová okna však nerespektovala někdejší barevnost.

Přízemí, upravené v roce 1996 na biliard klub a kavárnu, v současnosti slouží jako nonstop bar a herna. Tomu – naneštěstí – odpovídá i zaslepení oken reklamní folií. Na místě někdejšího svislého plastického pásu upozorňujícího na restauraci byl navíc osazen velkoplošný reklamní banner ve výšce tří podlaží. Fasádám neprospívá ani okolní intenzivní doprava, která způsobuje rychlé špinění omítek. Přesto si i tento dům základní hodnoty své architektury podržel.


AW – PK

Stavebník

Stavební a bytové družstvo pro stavbu rodinných a dělnických domů v Plzni-Doubravce

Prameny

  • Jan Sumcov, Obec Doubravka v dobách spojení s městem Plzní (bakalářská práce), Katedra dějin a didaktiky dějepisu PdF UK, Praha 2017.
  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10