Kolonie obecních nouzových domků
1928–1929

Plzeňská městská rada se v roce 1927 usnesla postavit kolonii nouzových domů pro ty obyvatele města, pro které byly příliš vysoké i nájmy v nejlevnějších činžovních domech. Často se jednalo o nezaměstnané dělníky, kterým hrozila ztráta střechy nad hlavou.

Po delší diskusi mezi radou města a technickou komisí a prověření více variant bylo zvoleno nejjednodušší a nejlevnější řešení domů barákového typu. Stavět se však mělo z běžných materiálů, a nikoli z nejlevnější a málo trvanlivé stavební suroviny – dřeva. Cílem bylo vybudovat s co nejmenším nákladem větší množství jednopokojových bytů o výměře přibližně 20 metrů čtverečních se společným hygienickým zázemím. To mělo zajišťovat jedno umyvadlo a dva splachovací klozety (a rovněž spížní skříně) v každém podlaží, umístěné v domovní chodby. V každém domě měla být také sdílená prádelna ve sklepě a sušárna v podkroví.

Záměr, zpracovaný městským stavebním úřadem, našel své zhmotnění v kolonii domů na území vytyčeném ulicemi Dlouhou, Sokolskou, Pod Vrchem a Polední. Celek tvoří samostatný blok s domy v řádkovém uspořádání s vynechanými domy uvnitřbloku, místo nichž byl zřízen parčík. K ulicím Dlouhé a Pod Vrchem přiléhají vždy dva čtyřdomy, k ulicím Sokolské a Polední vždy dva dvojdomy, a to svou kratší štítovou stěnou.

Racionální přístup a minimalizace stavebních nákladů se promítly také do fasád objektů. Dvoupatrové budovy se sedlovou střechou a pravidelným rastrem oken postrádají výraznější zdobení. Pouze podezdívka, několik detailů a naznačené římsy jsou vyvedeny v kontrastním režném zdivu. Zbytek domu má prostou hladkou omítku. Vchody, osově umístěné, kryje plochá stříška vynášená hranolovými pilířky z režného zdiva. Pouze dvojice větracích otvorů ve štítech propojuje pás režného zdiva, evidentně z estetických důvodů. 

Kromě domů přiléhajících k ulici Dlouhé se soubor zachoval v dobré kondici bez větších úprav, které by setřely původní jednoduché, avšak důstojné vzezření.

OM

Stavebník

Památková ochrana

Prameny