V roce 1905 založili plzeňští podnikatelé židovského původu Adolf Eisner a Leopold Levit továrnu „Eisner & Levit“ na výrobu drátu, drátěnek a šroubového zboží. Usídlili se v Lobzích u Plzně, kde ještě téhož roku vystavěli výrobní areál a historizující vilu. Realizace domu – a zřejmě i vypracování jeho projektu – se ujali plzeňští stavitelé Václav a Josef Paškovi.
Bratři Paškovi objekt situovali na svažitý pozemek v severozápadním cípu areálu továrny, přiléhajícího k přírodnímu rámci řeky Úslavy. Koncipovali jej na téměř čtvercovém půdorysu se strmou valbovou střechou a válcovou schodišťovou věží, která tvoří hlavní dominantu stavby. Historizující ráz dodává vile nejen jehlancová střecha věže, ale v úrovni suterénu i výrazný kamenný obklad suterénu, provedený z kyklopského zdiva členěného cihelnými pásy (výška suterénu je vzhledem ke svažitému pozemku mimořádná, proto tento prvek ovlivňuje tradicionalistický výraz domu zvlášť intenzivně).
V roce 1933 Leopold Levit pověřil plzeňského architekta Lea Meisla (taktéž židovského původu) návrhem modernizace a adaptace vily, kterou měl následně obývat nový společník firmy Karel Levit. Stavební změny, které v letech 1933–1934 provedl stavitel Karel Krůta, se týkaly především přízemí, v němž architekt přeskupil příčky tak, aby uspořádání interiéru odpovídalo vysokým nárokům na moderní bydlení i proměnivšímu se architektonickému vkusu. Centrem dispozice se stala luxusně vybavená obytná hala s mramorovým krbem, dřevěným táflováním a vestavným nábytkem, propojená s jídelnou prosklenými posuvnými dveřmi. Směrem do zahrady architekt dům rozšířil o přístavbu rozlehlé verandy, resp. zimní zahrady, kterou osvětlila výsuvná americká okna a do níž ústily vstupy z ložnice rodičů a dětského pokoje. Mezi oběma těmito místnostmi nově vznikla koupelna (součástí adaptace budovy bylo i zřízení kanalizace). V suterénu se pak někdejší prádelna proměnila na obytný pokoj a místnost pro dělníky.
V exteriéru vily se její modernizace projevila nejen funkcionalisticky řešeným přístavkem verandy, prolomeným dvojicí rozměrných oken a podepřeným třemi železobetonovými sloupy, ale i úpravou bočních štítů, které získaly pravoúhlý stupňovitý tvar.
Karel Levit v podniku začal působit v roce 1935. Na základě zkušeností z pobytu v Americe továrnu modernizoval a v roce 1939 ji proměnil v akciovou společnost „Plzeňská šroubárna a továrna na drátěné zboží“. Do jejího provozu však záhy zasáhly události druhé světové války. V roce 1948 byla na továrnu uvalena národní správa a od roku 1952 podnik fungoval jako Krajská opravna strojních a traktorových stanic (v současnosti zde působí firma vyrábějící vzduchotechnická zařízení). Samotná vila postupně chátrala, navíc ji upozadil čtyřpodlažní bytový dům postavený v letech 1974–1975 v Živnostenské ulici. V roce 2009 se z někdejší výstavní stavby stala ubytovna. Tento stav však trval jen krátce a posléze vila znovu osiřela. Hodnotné části interiéru – především hala a částečně i jídelna – se naštěstí dodnes dochovaly v téměř autentické podobě. Jejich stav však vyžaduje nákladnou opravu a doplnění chybějících částí.
AW
Stavebník
Leopold Levit
Literatura
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně