Obytný dům s malými byty a mateřskou školou
1931–1932

Počátkem třicátých let se v industriální části Východního Předměstí, v sousedství železnice, začala rozvíjet bytová výstavba, která byla vzhledem k nepříliš lukrativní poloze vyhrazena pro nouzové bydlení v malých bytech (viz též sousední pavlačový dům pro chudé C15–1733). V době hospodářské krize šlo o velice aktuální téma, sociální bydlení u trati navíc nepředstavovalo žádnou výjimku napříč republikou. 

Za podpory ministerstva sociální péče město Plzeň nejprve vystavělo menší nárožní bytový dům při Doubravecké ulici s nouzovými byty o jedné nebo dvou místnostech a s jednou lázní a jednou sprchou, společnými pro všechny obyvatele domu. Prosté řešení fasády svědčí o úspoře finančních prostředků, díky puristické fasádě a plochému zastřešení ale zároveň působilo moderně. Pravidelný rastr oken jednotlivých průčelí ve třech horizontálních a třech vertikálních osách narušil pravý kraj, který je prolomen průjezdem do dvora a který je o patro nižší, aby plynuleji navázal na stávající patrový dům realizovaný stavitelem Františkem Holcbechrem v dřívější době. Z průjezdu, jímž vstupovali všichni obyvatelé bloku do dvora, také vedl jediný vstup do domu.

Na sousední, exponované parcele při křižovatce Jateční a Doubravecké ulice obec současně realizovala další nájemní dům s malými, avšak lépe vybavenými byty a s mateřskou školou v přízemí. S ohledem na vizuální dominanci pozemku apeloval stavební úřad už při schvalování parcelace na nutnost řádného estetického řešení budovy: „Ježto stavba má státi na frekventované křižovatce dvou významných komunikací, bude nutno fasádově řešiti stavbu vkusněji než se stalo na stavbách sousedních.“ Třípatrový rohový dům, jehož projekt pravděpodobně vypracoval některý z architektů městského stavebního úřadu (snad Otakar Gschwind?), získal zkosené nároží, které dalo skvěle vyniknout přízemnímu půlkruhovému výklenku pro hernu mateřské školy a od bočních křídel se zaoblenými hranami bylo mírně „odskočené“. Oživujícím prvkem fasády, který vizuálně sjednotil jednotlivá průčelí, se staly průběžné horizontální římsy lemující část oken prvního až třetího patra. Hravým detailem jsou drobná kulatá okénka osvětlující ploše zastřešené půdní prostory, která stavbě dodávají ráz nautické architektury a která lze v Plzni pozorovat spíše ojediněle.

Školka v přízemí, do níž se vstupovalo z Doubravecké ulice, sestávala ze dvou hlavních místností (učebny a herny) se zázemím, včetně kabinetu pro personál. Obytná část přístupná naopak nádvorními dveřmi v oblém schodišťovém rizalitu soustředila 15 „nejmenších bytů“ o kuchyni, jednom pokoji a nezbytném příslušenství o přibližné rozloze 35 metrů čtverečních.

V roce 1985 byly nebytové prostory adaptovány na prodejnu potravin s bufetem, následně na výrobnu knedlíků a občerstvení. Dům zůstal dodnes ušetřen výraznějších stavebních zásahů, dlouhodobě však zůstává prázdný a jeho stav svědčí o tom, že jej již světlá budoucnost nečeká.

AW

Stavebník

Památková ochrana

Prameny