Obchodní a bytový dvojdům Lidového bytového a stavebního družstva v Plzni
1927–1928

Masarykova 592, 591 / 18, 20 (Plzeň) Plzeň Doubravka
MHD: Habrmannovo nám. (BUS 28, 29, TROL 16, 17)
GPS: 49.7562264N, 13.4194981E

Vzhledem k přináležitosti k prosperujícímu městu, dostatečné vzdálenosti od významných průmyslových provozů i přitažlivosti okolního přírodního rámce s řekami Úhlavou a Mží a vrchem Chlum se někdejší ves Doubravka ve dvacátých letech minulého století stala jedním z nejdůležitějších ohnisek rozvoje obytné výstavby v Plzni. Vedle plzeňské obce a několika družstev v čele s doubraveckým Stavebním a bytovým družstvem k němu přispělo i Lidové stavební a bytové družstvo, do té doby činné především na Říšském (dnes Jižním) a Pražském (Východním) Předměstí.

Již v roce 1926, dva roky po připojení Doubravky k tzv. Velké Plzni, zahájilo družstvo jednání s městem o záměru vystavět na Masarykově třídě obchodní a bytový dvojdům. K realizaci budovy s parterem vyhrazeným prodejnám potravinářských družstev – Západočeského konsumního a Západočeského řeznicko-uzenářského – přistoupilo rok nato. Stavbu čtyřpodlažního objektu, navazujícího na nárožní dům č. o. 16 vystavěný krátce předtím péčí města, dokončil v roce 1928 stavitel Rudolf Pěchouček.

Stejně jako v případě téměř současně realizovaného dvojdomu družstva v Lobezské ulici (C11–1117) vypracoval plánovou dokumentaci Hanuš Zápal spolu se svým kolegou z městského stavebního úřadu Karlem Ulčem, jehož podpis výkresy nesou. Také tuto budovu navrhl jako dvojici domů vůči sobě zrcadlově obrácených a spojených šikmou střechou (zde valbovou). Dům přitom koncipoval tak, aby zdůraznil své místo uprostřed uliční fronty. „Monumentalizující“ účinek objektu stavitel ještě umocnil převýšením dvojdomu vůči sousednímu obecnímu bytovému domu (i jeho později dostavěnému „dvojčeti“ na opačné straně bloku) téměř o celé patro.

Ačkoliv autoři v návrhu dvojdomu uplatnili podobné výchozí principy jako u objektu v Lobezské ulici, ve hmotovém uspořádání navázali na nájemní domy Lidového stavebního a bytového družstva z první poloviny dvacátých let. Aby navýšili počet bytových jednotek v budově, připojil k oběma částem dvojdomu kolmé dvorní křídlo. (Obdobně však postupovali i projektanti nájemních domů Živnostensko-občanského stavebního a bytového družstva či družstva Zádruha – viz C3–1667 či C11–2367.) Přesto zde využili jiný charakteristický prvek návrhu dvojdomu v Lobezské ulici, když nádvorní křídla opatřili pochozí plochou střechou.

Lapidární hmotu dvojdomu se střídmě pojednaným pláštěm Zápal s Ulčem dynamizovali díky nevšednímu prvku dispozičního řešení, které uplatnili již v projektu dvojdomu v Lobezské ulici o několik měsíců dříve – část předsíní a toalet situovali netradičně do uličního traktu a osvětlili je okny v charakteristicky tvarovaných lodžiových nikách, jimiž prolomili průčelí v prvním, druhém i třetím patře. Hlavní fasádu pod výrazným přesahem korunní římsy rytmizovali rovněž rastrem nepříliš rozměrných oken a oživili ji krátkými úsečkami podokenních říms, úzkými „rámečky“ ustoupených šambrán a průběžným pásem, jenž odděloval parter od vyšších podlaží a nesl plastické nápisy s původními názvy družstevních prodejen. Symetrickou kompozici hlavního průčelí, akcentovanou nízkým střešním vikýřem puristických forem, narušila pouze rozdílná velikost prodejen a jejich výkladních skříní.

Podobně jako u dvojdomu v Lobezské ulici zvolili Zápal s Ulčem pro hlavní část dvojdomu dvojtraktové uspořádání se střední nosnou zdí. Do uličního traktu situovali jednopokojové byty se samostatnou kuchyní, do dvorního pak garsoniéry a domovní schodiště (byty tedy nebyly příčně provětrávané). Výjimku představovalo přízemí, kde autoři věnovali přední trakt družstevním prodejnám a skladům. Do dvou nádvorních křídel, připojených k hlavní budově úzkým krčkem, umístili rovněž jednopokojové byty s kuchyní. Také v tomto dvojdomu byly úsporné bytové jednotky vybaveny pouze toaletami, nájemníci celkem čtyřiceti bytů tak museli sdílet dvě koupelny v suterénu nádvorních křídel. V podzemním podlaží budovy se nacházely i dvě prádelny a sklepní kóje, podkroví zůstalo volné.

Oba dvojdomy spojil i osud progresivních plochých střech nádvorních, resp. postranních křídel. V letech 1931 a 1932 totiž družstvo přikročilo k jejich nahrazení tradičním valbovým zastřešením – patrně kvůli zatékání. V obou případech stavebními pracemi pověřilo stavitele Karla Krůtu. Dvorní křídla dvojdomu v Masarykově ulici zaznamenala další úpravu v závěru sedmdesátých let, kdy došlo k modernizaci a spojení jednopokojových bytů do bytů třípokojových, vybavených navíc koupelnou. Svůj půvab střízlivě moderní stavba nenávratně ztratila v roce 2019 necitlivou rekonstrukcí obvodového pláště. Kvůli zateplení byly odstraněny všechny plastické prvky včetně nápisů; ubouráním krátkých zděných parapetů v líci průčelí vzalo zasvé i charakteristické zalomení lodžiových nik a ocelové trubkové zábradlí nahradilo konvenční novodobé řešení. Původní dřevěná okna byla vyměněna za plastová již v některém z předchozích let.


PK – MR

Stavebník

Lidové bytové a stavební družstvo v Plzni

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10C11C12C13C14C15