Přístavba sálové dvorany družstevního domu Svornost
1924–1928 / 1932 / 1948 (demolice 2019)

V první třetině 20. století prošlo původně venkovské sídlo Doubravka dynamickou proměnou, která souvisela s rozvojem zdejší průmyslové výroby, přílivem nového, především dělnického obyvatelstva a blízkostí Plzně, jejíž součástí se Doubravka roku 1924 stala. Stará vesnická obec postupně ustupovala novým rodinným i činžovním domům stavěným soukromníky i stavebními družstvy. Spolu s tím zde sílil i kulturní a spolkový život. Mezi řadou dalších sdružení v místě působilo i družstvo Svornost, které si kolem roku 1910 zřídilo své sídlo v domě na nároží dnešních ulic Dílenská a Skalní, patrně zakoupeném od Janka Laňwanyho, jenž v přízemí budovy provozoval restauraci.

Dvoupodlažní rohový dům se zkoseným nárožím a eklektickou historizující fasádou korunovaly dva novorenesanční „malebné“ štíty. Jak bylo obvyklé, v úrovni přízemí byla obě průčelí pojednána v robustní pásové bosáži, patro mělo hladké omítky a vysoká obdélná okna se zdobnými římsami a ornamenty. Do zkoseného nároží v patře byla prolomena nika, do níž družstvo nechalo vsadit alegorickou sochu „Svornosti“. V domě se nacházely spolkové místnosti a restaurace, ale i několik bytů situovaných zejména do patra. Budovu obklopoval dvůr a rozlehlá zahrada.

Intenzivní spolková činnost si brzy vyžádala několik stavebních úprav budovy. Tou nejvýznamnější se měla stát přístavba taneční a divadelní „sálové dvorany“, jejíž projekt družstvo nechalo vypracovat kanceláří stavitele Václava Hajšmana v roce 1914. Ke stávajícímu objektu se měla nová část připojit zprava, kolmo k dnešní Skalní ulici. Honosné tříosé průčelí se segmentovým štítem v historizujícím stylu s prvky secese mělo až „divadelní“ ráz. V realizaci novostavby však družstvu zabránilo vypuknutí první světové války.

V záměru družstvo Svornost pokračovalo v roce 1923, kdy přípravou projektu pověřilo stavitele Rudolfa Pěchoučka, který stál v čele Dělnického stavebního, výrobního a podnikatelského družstva v Plzni. V návrhu budovy, přimknuté k opačné straně staršího domu a orientované podél Dílenské ulice, Pěchouček uplatnil tvarosloví původní budovy tak, aby vytvořil organický celek. Jeho plány nebyly uskutečněny, stavitel je nicméně podepsán pod uskutečněným projektem dnes již neexistujícího družstevního Dělnického domu z roku 1927.

K realizaci stavby tělocvičného sálu a spolkových místností družstvo Svornost přikročilo v roce 1924, a to podle návrhu připraveného pravděpodobně místním stavitelem Václavem Baxou. Exteriér podlouhlého objektu pojednal Baxa v konzervativním stylu vycházejícím z architektonické tradice. Symetrické průčelí rozčlenil vysokými obdélnými okny a meziokenními pilastry a uprostřed je završil trojúhelným štítem s oble vykrojenými patami a s ústředním oválným okénkem. Střední osu zdůraznil i nenápadným plastickým nápisem „Svornost“, vyvedeným pod korunní římsou, a lucernou osazenou na hřbet sedlové střechy. V dvoutraktovém rozvrhu novostavby se Baxa téměř bezezbytku přidržel Pěchoučkova projektu – do uličního traktu soustředil sál, vstupní koridor přiléhající k nárožnímu domu a jeviště, dvorní trakt věnoval spolkové místnosti, schodišti a zázemí. Kolaudační souhlas družstvo obdrželo až v roce 1928. Rok nato plánovalo další adaptaci a přístavbu objektu, na tu však už patrně nedošlo.

Dalších stavebních změn objekt doznal nedlouho poté. Nejprve družstvo v roce 1930 zřídilo nový průjezd a adaptovalo restaurační místnost ve „staré“ části. Ta navíc o dva roky později dostala novou břízolitovou fasádu, opět zřejmě podle Baxova projektu. Na doporučení stavebního úřadu stavitel komponoval její plastické prvky tak, aby „převládající horizontální dělení celého průčelí nepůsobilo příliš jednotvárně“. Oba novorenesanční štíty byly sneseny, fasády očištěny a oproštěny od původního dekoru, zkosené nároží nově akcentovala nízká atika. Roku 1948 nechalo družstvo upravit část dvorního traktu „sálového“ křídla podle projektu stavitele Jana Albla, který rozšířil zázemí hlavního provozu.

V roce 1958 získal spolkový dům ochranu jako památka na dějiny Komunistické strany Československa (odejmuta mu byla roku 1996). Před první světovou válkou jej sice využívali sociální demokraté, ve dvacátých letech minulého století už však sloužil jako středisko plzeňských komunistů, tělocvikářů a ochotníků Federace dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). V době nacistické okupace se Svornost stala dočasným domovem německých antifašistů ze Sudet a v roce 1945 se zde usídlil druhý okresní výbor KSČ v Plzni.

Patrně v souvislosti s prohlášením budovy památkou i s dělnickými kořeny družstva Svornost vznikl již v roce 1959 v městském podniku Stavoprav projekt adaptace sálové části na „dělnické museum“. Ke konverzi sálu, přísálí a vestibulu na výstavní prostory nedošlo, hmotově i architektonicky skromná dvorní přístavba s hygienickým zázemím a novou „vstupní pergolou“ z Dílenské ulice však provedena byla. Novostavba připojená k severnímu čelu bývalého přísálí výrazným ustoupením od uliční čáry vytvořila nevelkou oplocenou „předzahrádku“.

V roce 1965 vypracoval architekt Čestmír Rypl na základě předběžného návrhu Ing. Laniara projekt rozšíření přístavku o dílnu a nástavby dvorního traktu sálové části pro potřeby Svazarmu. Někdejší Le Corbusierův spolupracovník do nástavby situoval několik kluboven a učebnu, do přístavby svépomocnou dílnu automotoklubu. U bývalého přísálí navíc navrhl novou kotelnu s uhelnou. Na stavební počin realizovaný v akci „Z“ pak v letech 1968–1969 navázala rekonstrukce restaurace.

Budova po léta fungovala jako lokální ohnisko společenského a kulturního života; pořádaly se v ní plesy, taneční kurzy, ale také bigbítové koncerty. Svému účelu sloužila i po sametové revoluci. Poslední kulturní akce hostila na přelomu století a v dalších letech postupně chátrala. V roce 2015 ji stát odprodal soukromému majiteli, který se na místě rozhodl vybudovat nový bytový dům, a v roce 2019 ji proto nechal strhnout.

AW – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny