Velkoryse vedená stavební čára Liliové ulice vymezila před každým domem v bloku mezi dnešní Slovanskou (tehdy Nepomuckou) třídou a Zahradní ulicí osm metrů širokou předzahrádku, a to i na úkor dvorů a zahrad ve vnitrobloku. Těmto regulačním podmínkám se musel podřídit i plzeňský stavitel František Měsíček, který v roce 1938 navrhl a během necelých pěti měsíců téhož roku realizoval nájemní dům manželů Fišerových.
Čtyřpodlažnímu domu s prostou sedlovou střechou vtiskl střídmé tvarosloví „regionálního“ funkcionalismu. Střední část souměrně rozvrženého průčelí členěného rastrem rozměrných trojdílných oken vysunul do mělkého arkýře. Obě krajní partie fasády s jednou okenní osou od arkýře hladce omítnutého břízolitem odlišil drásanou omítkou okrově hnědé barvy. Tentýž proškrabávaný povrch uplatnil i v arkýři v polích mezi okny, horizontálně spojenými do dvojic „rámy“ subtilních říms. Dochovaná projektová dokumentace nicméně ukazuje, že plášť budovy měla původně sjednocovat světlá hladká omítka a tři plochy mezi dvojicemi oken v arkýři z ní měly vystoupit díky nápadnému černému keramického obkladu. Tytéž kontrastní velkoformátové dlaždice měly orámovat i domovní vchod s nadsvětlíkovým okénkem umístěný v centrální ose průčelí. V realizované variantě však Měsíček použil běžné kabřincové pásky cihlové barvy.
Provozně i konstrukčně stavitel uspořádal činžovní dům jako trojtrakt: pokoje bytových jednotek otevřel do ulice, předsíně a hygienické příslušenství situoval do střední části a kuchyně i nevšedně prostorné místnosti určené pro služebné orientoval do dvora. Do zadního traktu umístil i schodiště a niku vzniklou ustoupením schodišťového prostoru od obvodové zdi využil v každém mezipatře jako lodžii. V racionálním pravoúhlém dispozičním řešení Měsíček dodržel symetrii uplatněnou v průčelí. Do přízemí i tří vyšších podlaží rozvrhl po dvou třípokojových bytech včetně pokoje služebné, do suterénu obytnou světnici domovníka, prádelnu, sklepní kóje a garáž (její elektrické osvětlení mělo být na doporučení stavebního úřadu řešeno „bezjiskerným vypínačem“ a osvětlovací těleso „vodní armaturou“). Podkroví zůstalo volné.
Navzdory několika menším zásahům, mezi něž patřilo například proražení průčelí otvory pro odvětrání dodatečně zřízených plynových kamen WAW či pozdější výměna oken, se nájemní dům dochoval ve víceméně autentickém stavu. Dobře tak reprezentuje účelnou a zároveň elegantní modernistickou architekturu, na sklonku třicátých let minulého století tolik oblíbenou u drobných „občanských developerů“.
OM – PK
Stavebník
Božena a Ladislav Fišerovi
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.