Budova Masarykovy školy
1921–1923

Vůbec první školní novostavbou v Plzni po vzniku samostatného Československa se v letech 1921–1923 stala Masarykova škola na Slovanech. Projekt honosné třípodlažní budovy, která spolu s klášterním kostelem Panny Marie Růžencové dominuje prostoru Jiráskova náměstí, vypracoval roku 1919 zaměstnanec plzeňského stavebního úřadu Hanuš Zápal, který se danému stavebnímu typu dlouhodobě věnoval. Architekt měl tehdy již za sebou zkušenost s návrhem objektu Obchodní akademie (C1–1530) a se studií budovy obecných škol na Karlově (tzv. Habrmanovy školy – C10–HS).

První snahy o vybudování nového stánku pro dívčí a chlapeckou školu se datují do období před první světovou válkou. Výuce na rostoucím Pražském (dnešním Východním) předměstí tehdy sloužilo pouze několik soukromých nájemních domů „s naprosto nevyhovujícími zařízeními hygienickými – nedostatečná velikost učeben, nízká světlá výše všech místností, špatné osvětlení, žádná zařízení větrací, nedostatečné a vadné, vzduch učeben kazící topení, závadná, svému účelu nevyhovující kanalisace, nedostatečné pisoiry a klosety atd.”. Toto provizorium, které trvalo v celém městě i v prvních letech existence Československa, se již tehdy jevilo jako zcela neúnosné.

V letech 1914–1915 proto Hanuš Zápal vypracoval tři varianty řešení školní budovy. Původní velmi velkorysou verzi – s barokizujícím a klasicizujícím tvaroslovím – kvůli volání zastupitelstva po úspoře prostředků i poznatkům ze soudobých realizací školských staveb v zahraničí postupně zjednodušil a racionalizoval. Vzhledem k válečným událostem však město k realizaci projektu nakonec nepřistoupilo. Přípravy na stavbu školy obnovilo hned po skončení války. Tehdy svůj návrh představil i Kotěrův žák a rodák z Koterova u Plzně architekt František Krásný. Město však chtělo projekt svěřit „svému” architektovi, a ponechalo ho proto v rukách Hanuše Zápala.

Architekt v návrhu navázal na druhou variantu projektu z února 1915. Tvarosloví budovy oprostil od části „historizujících” prvků, respektoval však půdorys ve tvaru písmene U i základní rozvrh hmot inspirovaný barokními stavbami. Symetricky uspořádanému hlavnímu průčelí do Jiráskova náměstí dominoval středový rizalit s bosáží v parteru a řadou hrotitých pilastrů, korunovaný trojúhelným štítem. Celý objekt kryla vysoká valbová střecha.

Soudobý odborný tisk, v němž se o moderních školních novostavbách hojně diskutovalo, apeloval zejména na správné situování školních budov, které měly stát zpravidla na dobře viditelných místech, aby pak občané dbali na jejich úpravu a zvelebování. Důraz kladl rovněž na zřizování vyváženě řešeného průčelí bez okras a přílišného členění, které by rušilo vnější vzhled budovy. Zápal proto budovu nechal ustoupit od uliční čáry, aby před ní vzniklo volné prostranství a interiér stavby byl díky tomu dobře prosvětlen. Navíc tím chtěl umocnit působivost přehledně řešeného průčelí nesoucího název instituce. Na fasádě, pojednané v kombinaci okrové a hnědé barvy, vyniká dvojice portálů se sochařskou výzdobou od Otokara Waltera lemující oddělené vstupy obou původně samostatných škol – dívčí obecné školy (vlevo) a chlapecké obecné školy (vpravo).

Také v dispozičním řešení objektu architekt vyšel ze staršího návrhu. Zatímco do střední části s rizalitem situoval tělocvičnu a místnosti vedení škol, do obou bočních křídel soustředil jednotlivé učebny seskupené vždy kolem tzv. síní – světlých otevřených prostorů navazujících na schodiště. Interiér školy Zápal pojal vpravdě moderně – nechal jej vybavit vestavnými skříněmi a v prostoru mateřských škol i hracím nábytkem navrženým reformátorkou předškolního vzdělávání Annou Süssovou (1851–1941): loutkovým divadlem, kupeckým krámem či kuchyňkou. Pro ředitelny a sborovny pak využil atypický mobiliář reflektující formy národního stylu.

Základní kámen Masarykovy školy byl položen za přítomnosti starosty Luďka Pika i samotného Tomáše G. Masaryka v roce 1921, výstavba započala ještě téhož roku. Dva roky nato byla budova slavnostně otevřena. Během druhé světové války byla škola několikrát zabrána pro vojenské účely, po osvobození pak několik měsíců fungovala jako ubytovna amerických vojáků. Po roce 1948 si sice ponechala svoji původní funkci, ale ne název, a několik desetiletí nesla jméno Aloise Jiráska. Dnes nese opět jméno prvního československého prezidenta, stále také slouží svému původnímu účelu. Od roku 2003 je chráněna jako nemovitá kulturní památka.

AŠ – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny