Nájemní domy Bytového fondu obvodního ředitelství Československých státních drah a Stavebního a bytového družstva poštovních zaměstnanců pro Plzeň a okolí
1947–1949

V rámci tzv. dvouletého plánu, předzvěsti budoucích pětiletek centralizovaného hospodářství, vznikl v letech 1947–1949 na dosud nezastavěných pozemcích podél Částkovy ulice nedaleko tehdejší Nepomucké (dnešní Slovanské) třídy soubor osmi čtyřpodlažních nájemních domů pro zaměstnance státních pošt a drah. Zatímco Stavebnímu a bytovému družstvu poštovních zaměstnanců pro Plzeň a okolí připadla severní řada domů s lichými orientačními čísly, obvodní ředitelství Československých státních drah do svého bytového fondu zařadilo jižní řadu se sudými čísly.

Původně měla mít zástavba Částkovy ulice obdobný charakter jako již do značné míry zformované území severně i jižně od ní – s rodinnými a menšími řadovými domy. Do návrhu a umístění souboru pro drážní a poštovní zaměstnance se však již promítl poválečný urbanistický diskurz vyznávající funkcionalistické pojetí městského prostoru. Obě „řádky“ domů značně odstoupily od uliční čáry a předznamenaly roli Částkovy ulice coby části dopravní tepny spojující Slovany a Bory, kterou jí přisoudil návrh nového územního plánu z konce čtyřicátých let. Přeťaly také plánované trasování Ruské ulice, která měla dostoupit až ke křížení dnešních ulic U Bachmače a Sudovy. Část její stopy zpřítomnila alespoň pěší cesta procházející domem č. o. 13 od styku zmíněných ulic do Částkovy ulice.

Projekt celého souboru se čtyřmi sekcemi na každé straně ulice vypracoval pražský architekt Zdeněk Poncar. V projektu pracoval s několika variantami seskupení objektů – severní řada měla být sestavena ze tří, ale také ze šesti částí, jižní fronta ze čyř či pěti sekcí. Patrně ovlivněn modernistickými tezemi o navrhování nových souborů coby solitérů ve veřejně přístupné zeleni a o potlačení diferenciace prostoru před domem a za ním architekt výrazně odsadil obě řady od uliční čáry a vzdálil je tak ruchu městského provozu. Budovy tedy neměly ani vyhrazenou předzahrádku, ani dvůr; přesto se obě prostranství lišila – obě „nádvoří“ soustředila parkovací místa.

(Například Václav Klein v návrhu o desetiletí staršího funkcionalistického komplexu bytových domů pro zaměstnance Elektrických podniků města Plzně různý charakter prostorů ještě do značné míry respektoval – na budovy přisazené k uliční čáře na opačné straně navazují polosoukromé zahrady.) Zdeněk Poncar navíc u obou řad zvolil totožnou orientaci domů ke světovým stranám se vstupy od severu a většinou obytných místností obrácených k jihu. Důsledná preference optimálního osvětlení a oslunění pokojů znamenala, že do domů určených pro zaměstnance pošty se nevstupovalo z ulice, ale zezadu.

Zdeněk Poncar celý záměr proponoval velmi účelně. V obou řadách uplatnil vždy tři totožné sekce, pouze krajní část objektů č. o. 18 a 19, uzavírajících soubor směrem na východ, mírně zúžil a zároveň prodloužil, aniž by změnil dispoziční rozvrh. Sjednotil také rozpony stropů a využil typizovaná okna. Přesto nerezignoval na harmonické působení komplexu. Domy nesestavil do průběžných řad, ale každý z nich posunul vůči sousednímu o šířku balkonu. Oba utilitárně navržené celky s prostými, hladce omítnutými fasádami bez jakéhokoliv plastického členění nebo ornamentů tak získaly rytmus a uměřenou, nevtíravou eleganci.

Všechny sekce souboru Zdeněk Poncar koncipoval jako konstrukční a dispoziční dvoutrakt. Do všech čtyř nadzemních podlaží každého objektu situoval jeden dvoupokojový a jeden třípokojový byt s kuchyní a příslušenstvím, ekonomicky sdruženým do severního traktu se schodištěm (parter domu č. o. 13 kvůli průchodu obsáhl pouze jeden třípokojový byt). Do jižního traktu soustředil většinu obytných místností. Obě řady domů architekt odlišil počtem a umístěním balkonů se subtilním ocelovým zábradlím. Zatímco u budov č. o. 12–18 pro pracovníky státních drah náležel balkon ke každému obývacímu pokoji a na opačné straně domů ještě ke kuchyni menšího bytu, v řadě domů č. o. 13–19 určených poštovním zaměstnancům Poncar balkonem v jižní fasádě opatřil jen menší byty a na severní straně domu připojil balkony k podestám schodiště se vstupy do bytů.

V suterénu architekt pro každý byt vyčlenil sklepní kóji a do každé sekce umístil společnou prádelnu. Každou řadu domů také vybavil kotelnou ústředního vytápění. Přesto pro každý byt navrhl ještě samostatný komínový průduch v obývacím pokoji a kuchyni, kde byl instalován kombinovaný sporák na uhlí a plyn. Aby obyvatelům domů zajistil další potřebné zázemí a zároveň ponechal v přízemí dispozici totožnou s rozvrhem vyšších podlaží, přimkl k severní straně sekcí přístavky s dynamicky tvarovaným, „konkávně“ sešikmeným čelem a situoval do nich kromě vstupu se zádveřím a krátkým schodištěm také telefonní kabinu a dvě komory pro kola a kočárky.

Důraz na hospodárnost a rychlost výstavby se odrazila i ve skladbě materiálů; beton se uplatnil jen tam, kde to bylo nezbytně nutné, a tak byly stropy všech obytných místností provedeny z dřevěných trámů. Dřevěné byly i vazníkové krovy nízkých sedlových střech s eternitovou krytinou a valbou v krajních rozšířených sekcích. Zřejmě kvůli nedostatku stavebních materiálů i velkému zájmu na brzkém dokončení souboru byly některé nosné obvodové zdi z plných cihel zhotoveny pouze v tloušťce 45 cm namísto projektovaných 60 cm. Vstupní přístavky jižní řady domů, pohledově exponované z ulice, však byly v celé ploše obloženy hnědými kabřincovými pásky, které se uplatnily i na soklu budov.

V první polovině šedesátých let byly k západním štítovým zdem obou řad souboru připojeny dvě krátké sekce o totožné šířce i výšce, s navazujícími přízemními objekty občanské vybavenosti, které uliční frontu prodloužily do blízkosti Slovanské třídy. Symbolickou bránu do Částkovy ulice v místě jejího vyústění do Slovanské třídy již o několik let dříve vytvořil symetricky koncipovaný komplex bytových domů se zalomeným půdorysem a výškově odstupňovanými hmotami.

Celý soubor se desítky let zachoval v původním stavu. V nedávné minulosti vyměnili vlastníci bytů původní dřevěná okna za plastová a ve většině sekcí nechali nově provést zábradlí balkonů.

OM – PK 

Stavebník

Památková ochrana

Prameny