Obytný dům Václava a Marie Šlapákových
1936

Třípodlažní nárožní dům při křížení ulic Kapitána Jaroše (původně Olšové) a Ruské si v roce 1936 nechali vystavět komisař státních drah Václav Šlapák a jeho choť Marie. V době výstavby zůstával tento městský blok, vymezený na západě Slovanskou (dříve Nepomuckou) třídou a na severu hospodářským dvorem, z větší části nezastavěný. To se změnilo až v druhé polovině čtyřicátých let minulého století, kdy byly podél Částkovy ulice, existující zatím pouze v plánech městského stavebního úřadu, realizovány nájemní domy pro zaměstnance státních drah a pošty (C12–1823). Jižní řada souboru spojila městský blok s domem Šlapákových se sousedním blokem a zamezila prodloužení Ruské ulice rovnoběžně s Nepomuckou třídou až ke křižovatce dnešních ulic U Bachmače a Sudovy. Hospodářský dvůr však Částkově ulici, jež se podle územního plánu připravovaného v závěru čtyřicátých let měla stát jednou z hlavních městských os, ustoupil až v šedesátých letech. V téže době již uvnitř dvou spojených bloků mezi ulicemi Kapitána Jaroše a Částkovou stála budova mateřské školy.

Projekt obytného domu Václava a Marie Šlapákových vypracoval plzeňský stavitel Josef Soukup. Kompaktní budovu střídmých modernistických forem rozvrhl na čtvercovém půdorysu a přimkl ji k oběma uličním čarám. Zatímco k severní štítové zdi se měla připojit budoucí zástavba Ruské ulice, na východní straně si dům – podobně jako jeho protějšek na opačné straně Olšové ulice při Nepomucké třídě – zachoval odstup od svého souseda a tedy i místo pro malou zahradu. Část z této plochy nicméně Josef Soukup vyhradil garáži mírně odsazené od budovy (stavební úřad stavbu garáže povolil pod podmínkou, že její podlaha bude o jeden metr níže než úroveň chodníku).

Stejně jako zmíněný dům č. o. 1 (C12­–1412) i protější modernistická vila č. o. 13 (C12­–1506), realizovaná o dva roky dříve, se i dům manželů Šlapákových obrací do křižovatky zaobleným nárožím. Josef Soukup komponoval obě uliční průčelí téměř symetricky podle svislé osy v nároží. Fasádu prolomil okny v pěti okenních osách, z nichž dvě vsadil do křivky nároží, a pročlenil je v krajních partiích dvěma mírně předstupujícími patrovými akrýři a o něco mělčím parapetním pásem. Ten oba vertikální prvky v úrovni prvního patra horizontálně propojil. Tyto elementární plastické formy stavitel doplnil jednoduchými parapetními římsami oken v nejvyšším podlaží, výraznou vrchní římsou zakrývající valbovou střechu, břízolitovými omítkami dvou odlišných tónů a soklem z umělého kamene.

Dům Šlapákových soustředil celkem čtyři byty. Do suterénu Josef Soukup situoval obytnou kuchyni domovníka, prádelnu a sklepní kóje, do přízemí, prvního i druhého patra pak vždy jeden byt s trojicí pokojů, kuchyní a zázemím. V racionální a úsporné dvojtraktové dispozici orientoval obytné místnosti do obou ulic a příslušenství i schodiště, z něhož se do bytů vstupovalo, do zahrady. Do schodišťového prostoru, který se do boční fasády při severozápadním nároží propisuje mělkým rizalitem s balkony v úrovni mezipatrových podest, také umístil vchod do budovy. Patrně ve snaze získat prostor zádveří byla později ke schodišťové „věži“ připojena vstupní veranda. Severní štítová stěna domu zůstala několik desítek let nekrytá, což vedlo k problémům způsobeným kondenzací vody a vzniku plísní. Teprve na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byl k budově přistavěn třípodlažní bytový dům se zvýšeným suterénem. S výjimkou dodatečně zřízené verandy se dům Šlapákových do současnosti dochoval v původní podobě včetně oken s dřevěnými rámy.

MR – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny