Nájemní dům s hostincem Běly Maxové
1934–1935

Nájemní dům s hostincem a obchodem na nároží Habrmannovy a Jablonského ulice vystavěl pro slečnu Bělu Maxovou plzeňský stavitel Josef Šašek. Žádost o povolení stavby dvoupodlažní budovy s obytným podkrovím podala Běla Maxová v listopadu roku 1934, stavba pak byla dokončena o půl roku později, v květnu 1935. V kontrastu k okolní konzervativní zástavbě navrhl Josef Šašek dům s výrazným oblým nárožím ve stylu emocionálního funkcionalismu. Zároveň ve snaze citlivě navázat na sousední stávající objekty využil pro části domu k nim přiléhající analogické vertikální členění fasády a sedlové zastřešení. Moderní výtvarný výraz tak plně rozvinul pouze u nároží, mimo to jej ale podtrhnul hladkými fasádami domu členěnými pouze okenními otvory a naznačeným rizalitem umístěným na ose vchodových dveří v Habrmannově ulici. S břízolitovou omítkou kontrastoval průběžný sokl z haklíkového zdiva. 

Plány předložené stavebnímu úřadu předpokládaly odlišné barevné provedení modernistického nároží a okenní rámy v kombinaci zelené a žluté barvy. Městský stavební úřad se však vyslovil proti a pro udělení stavebního povolení požadoval přepracování výtvarného řešení. Konkrétně vyžadoval sjednocení barevných tónů části objektu obrácené do Habrmannovy a odlišné barevné řešení připouštěl pouze u nižšího traktu v Jablonského ulici. 

Podle původních plánů se v přízemí nacházel malý byt a hostinec s hlavním vstupem umístěným přímo na nároží. Náležely k němu výčep, hostinská místnost a kuchyně, před domem byl také prostor pro zahradní sezení. Ve fázi žádosti o stavební povolení náležel k hostinci také jeden pokoj s okny do Habrmannovy ulice. Později byl hostinský pokoj připojen k malému bytu a do jednoho z jeho pokojů byl umístěn obchod se samostatným vstupem. První patro sestávalo ze dvou třípokojových bytů s vlastní koupelnou. Podkroví dosahovalo dostatečné světlé výšky pouze v prostoru nároží, kam autor umístil jeden pokoj, kuchyni a toaletu. 

Prvními stavebními úpravami prošel dům v polovině šedesátých let minulého století. Komerční prostory v přízemí byly zrušeny a přeměněny na tři byty: 2+1, 1+1 a samostatnou obytnou místnost. Vchod do krámu a hostince i výkladní skříně nahradila okna a jediný domovní vchod zůstal z Habrmannovy ulice. V roce 1975 byl z rozhodnutí Obvodního národního výboru podkrovní byt pro zdravotní závadnost vyřazen z bytového fondu. Prostory neodpovídaly dobovým požadavkům na tepelně-technické vlastnosti. O dva roky později vypracoval technik Václav Kaiser projekt na zateplení a rozšíření bytu, do kterého se po dokončení prací sám nastěhoval. Rozšíření bytu proběhlo protažením převýšeného nárožní na celou plochu křídla směřující do Jablonského a k podkrovnímu bytu tak přibyl další obytný pokoj, koupelna a spíž. Výměna původních dřevěných oken za plastová a další úpravy podkrovního bytu, které se do vnější podoby domu propsaly zvýšením sedlové střechy křídla v Habrmannově ulici pak proběhly v devadesátých letech. 

MR

Stavebník

Památková ochrana

Prameny