Rodinný dům Anny a Jindřicha Leistnerových
1934

Klidnou rezidenční oblast mezi Slovanskou a Francouzskou třídou obohatil roku 1934 menší nájemní dům, jehož modernistické pojetí se vymyká okolní konzervativní zástavbě. Pro Jindřicha Leistnera, referenta Akciové společnosti (dříve Škodových závodů v Plzni), ve výslužbě, a jeho ženu Annu projekt budovy v roce 1933 vypracoval Václav Jílek. Během výstavby jej pak upravil další z plzeňských stavitelů Josef Šašek, který zároveň vedl realizaci objektu. (Ta se však neobešla bez komplikací – kvůli provádění stavby podle změněných plánů, které byly v rozporu s ustanoveními stavebního řádu, nechal městský stavební úřad výstavbu zastavit; manželé Leistnerovi museli zjednat nápravu a zažádat o nové stavební povolení.)

Podsklepený dvoupodlažní dům s podkrovím pod rovnou střechou je situován na nároží ulic Kapitána Jaroše a Ruské. Na danou urbanistickou situaci Václav Jílek citlivě reagoval v půdorysu domu, když jej směrem ke křižovatce jemně zaoblil (shodné řešení později zopakoval protější dům č. p. 11 v ulici Kapitána Jaroše – C12–1613). „Emocionální“ půlválcový tvar měl mít původně i závěr schodiště umístěného při severním nároží domu. Elegantní křivku však v Šaškově úpravě projektu nahradilo konvenční ortogonální řešení. Většina četných funkcionalistických prvků se nicméně v realizované podobě domu uplatnila – kromě elementárních geometrických forem „těla“ budovy mezi ně patří mělké arkýře v obou průčelích, hladká omítka bez ozdob, pásová okna v zaobleném nároží, ocelové trubkové zábradlí a především plochá střecha nad prvním patrem, využívaná jako terasa.

Objekt vybavený ústředním topením i plynovou přípojkou soustředil celkem tři byty (i proto byl dle dobové legislativy považovaný za dům nájemní, nikoliv rodinný). V suterénu se kromě prádelny a sklepů nacházela i obytná kuchyně domovníka, v přízemí a v patře pak dva prostorné třípokojové byty s místnostmi ze tří stran seskupenými kolem vstupní haly. Zatímco ložnice, obývací pokoj a jídelna se obracely do obou ulic, prostorově velmi skromnou kuchyň se spíží, hygienické zázemí i schodiště Václav Jílek orientoval do zahrady. Změna projektu se dotkla i dispozičního rozvrhu – původní „čisté“ a účelné řešení Josef Šašek poněkud znejasnil vložením předsíně mezi ložnici a koupelnu s toaletou a vysunutím koupelny do rozšířeného rizalitu schodiště. Do střešní „kajuty“ s krytou pergolou stavitelé situovali šatnu s komorou a toaletou, terasu ohradili zděným zábradlím.

Manželé Leistnerovi dům vystavěli jako investici a již v roce 1937 jej prodali disponentovi Škodových závodů Karlu Vaníčkovi. Exteriér budovy se do současnosti dochoval v takřka nezměněné podobě včetně původních dřevěných oken.

AW – PK

Stavebník

Památková ochrana

Prameny