Obytný dům českobratrského družstva Kalich
1932–1933

Po několika desítkách letech dynamického rozvoje dostoupila zástavba při dnešní Slovanské třídě, klíčové tepně Východního Předměstí, na sklonku meziválečné éry až k hranici s obcí Hradiště. Mezi četné novostavby, povětšinou obytné domy s prostými hladkými fasádami, se v letech 1932–1933 zařadil pětipodlažní řadový dům českobratrského stavebního a bytového družstva Kalich. Založení družstva inicioval v roce 1930 Českobratrský evangelický východní sbor, aby jeho prostřednictvím vystavěl nový sborový dům a modlitebnu na Anglickém nábřeží. Nakonec však soubor budov vytříbených modernistických forem (C1–2142) vznikl péčí samotného sboru. Klíčovou roli však družstvo sehrálo právě při výstavbě nájemního domu na Slovanské (tehdy Nepomucké) třídě, dalšího ze stavebních záměrů českobratrské církve.

Mezi okolními obytnými objekty vynikl sborový dům svým typologickým řešením. V případě založení třetího plzeňského českobratrského sboru se totiž měl stát jeho centrem, a tak měl soustředit nejen tzv. nejmenší byty, díky nimž družstvo získalo státní podporu, a malé obchody, ale i sborový sál (modlitebnu) a přednáškovou místnost. Vypracováním projektu budovy družstvo pověřilo v roce 1932 stavitele Františka Macháčka. Aby stavba dokázala pojmout tak bohatou programovou náplň, autor návrhu ji koncipoval na půdorysu písmene T tak, že její zastavěná plocha zaujímala téměř celou rozlohu pozemku.

Svoji velikost i škálu funkcí měl podsklepený objekt skrýt za střídmou, symetricky uspořádanou modernistickou fasádou, kterou v úrovni prvního až třetího patra rozčlenily dva úzké a mělké rizality. Ty se v úrovni stropu přízemí spojily do průběžného vodorovného pásu oddělujícího parter od vyšších podlaží. Čtvrté patro pak v úrovni parapetů oken vymezila horizontální římsa a půdní prostory osvětlil nízký spojitý vikýř. Mírně zapuštěný hlavní vstup František Macháček umístil do střední osy průčelí a nad subtilní markýzou jej akcentoval nevelkým reliéfem kalichu, symbolem reformních církví. Toto čisté a přehledné řešení v duchu puristické tradice odpovídá vkusu mladé českobratrské církve – taková architektura dobře demonstruje principy „nové“ víry, jež zdůrazňuje prvokřesťanskou prostotu a čistotu (viz právě C1–2142).

V parteru uličního křídla dům soustředil tři obchodní prostory s malými sklady a dva jednopokojové byty. Třicet metrů dlouhá dvorní část pak měla zahrnovat přednáškovou místnost, rozlehlý sborový sál s 254 místy k sezení, archiv a zázemí. Další podlaží s jednopokojovými byty pro členy družstva autor koncipoval jako čtyřtrakt na půdorysu zkráceného písmene T – do uličního i dvorního traktu situoval obytné místnosti a většinu kuchyní, do dvou vnitřních sekcí pak všechny další provozy včetně domovního schodiště. Suterén vyhradil sklepním kójím a kotelně, do podkroví umístil prádelnu, mandlovnu a malou garsoniéru (původně se zde počítalo s „dětským útulkem“).

Budova realizovaná stavitelem Rudolfem Pěchoučkem byla zkolaudována v roce 1933, avšak bez sborového sálu, k jehož výstavbě nakonec družstvo z finančních důvodů nepřistoupilo. Přestože až do konce roku 1938 opakovaně úspěšně žádalo o prodloužení platnosti původního stavebního povolení, aby mohlo přístavbu modlitebny provést, k uskutečnění tohoto záměru už nikdy nedošlo. V téže době patrně ztratila opodstatnění přednášková místnost a byla adaptována na jednopokojový byt. Jednoduchý projekt připravil Jaroslav Fišer, který již pro českobratrský východní sbor vypracoval návrh výše zmíněného komplexu na Anglickém nábřeží (C1–2142). V roce 1951 byl jeden z obchodů upraven na malou bytovou jednotku.

V současné době se dům nachází v dobrém, udržovaném stavu a zachovává si téměř autentický ráz.
 

AW – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny