Soubor rodinných domů mezi ulicemi Habrmannova, Jugoslávská, Gruzínská a Suvorovova v zahradní čtvrti na Pražském předměstí nechalo na sklonku dvacátých let minulého století vystavět Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Zádruha. Pro zbudování celého bloku využilo několik typových projektů, konkrétně pět modifikovaných variant: A, B, D, E a F. Ve středu východní hrany bloku, v Jugoslávské ulici, pak družstvo realizovalo ještě solitérní objekt č. o. 18 (C12–1065) označený jako typ C. Autorem návrhů byl pravděpodobně stavitel Jaroslav Cibulka, který posléze ve spolupráci se stavitelem Janem Hegerem a zednickým mistrem Janem Chmelířem dohlížel na realizaci souboru.
Jednotlivé typové sekce jsou uspořádané do dvou uličních řad; jedné směřující do Habrmannovy a druhé do Gruzínské ulice. V Suvorově pak tvoří dva čtyřdomy. V porovnání s tehdejší okolní výstavbou se vzhledem k prostorným třípokojovým a čtyřpokojovým bytům jednalo spíše o vyšší standard. I přes velkorysé dispoziční řešení se soubor vyznačuje střídmým architektonickým výrazem. Dominantní prvky bloků tvoří trojúhelníkové štíty s polovalbovou střechou mírně předstupujících krajních sekcí. Hladce omítnuté plochy průčelí pak člení pouze mělké lizény.
S výjimkou domu č. o. 8 v Gruzínské ulici vznikly řadové sekce podle plánů typu B, vždy dvě k sobě zrcadlově obrácené. Celý dům typu B tvoří jeden čtyřpokojový byt. V přízemí se nachází obývací pokoj a kuchyně, v patře pak pokoje dětí a rodičů, lázeň a toaleta. Tak jako u všech ostatních typů autor projektu do suterénu umístil prádelnu, komoru a sklep.
U okrajových sekcí družstvo uplatnilo varianty A a D, v místě křížení Suvorovovy a Gruzínské ulice pak typ F. Domy typu A se v rámci souboru objevují s dvěma variantami odlišně řešených fasád. V Habrmannově ulici, kde tvoří obě koncové sekce, zvolil autor jednodušší výraz, analogický k průčelí navazujících řadových sekcí B. V druhém případě se typ A uplatnil u čtyřdomů v Suvorovově ulici, tentokrát ale s členitějším zastřešením s valbou a výrazným trojúhelníkovým štítem směřujícím do ulice. Půdorysně sestává ze dvou třípokojových bytů vždy jedním přes celé podlaží. Neobvyklé bylo umístění lázně do středu dispozice ke sdílené zdi s osvětlením zajištěným pouze malým oknem (s pevným zasklením) obráceným do kuchyně.
Na základě obdobné prostorové organizace vznikl i návrh domu typu D. Jednalo se pouze o prostornější provedení s většími místnostmi, přičemž autor domovní schodiště a komunikační prostory umístil mimo hlavní objem do schodišťového rizalitu směřujícího do zahrady. Typ F, použitý v rámci souboru pouze jednou, podobně jako u typu B náležela obě obytná podlaží k jednomu bytu. V přízemí se nacházely společné prostory, kuchyně a pokoj pro služebnou, v patře pak dvě ložnice a lázeň. Narozdíl od typu A zde autor projektu završil uliční i zahradní fasádu hrotitým štítem.
V průběhu let majitelé řady domů upravili původně neobytná podkroví na menší byty. Některé domy prošly výraznějšími renovacemi a rozrostly se o přístavby, na původní jednotě souboru se výrazně podepsal také různorodý přístup k řešení vnější fasády.
MR
Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Zádruha pro stavbu rodinných a družstevních domů v Plzni
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.