Soubor rodinných dvojdomů a rodinného domu Lidového stavebního a bytového družstva v Plzni
1922–1924

Přestože Lidové stavební a bytové družstvo působilo v Plzni již před první světovou válkou, teprve vznik Československa a následná legislativní podpora bytové výstavby přinesly výrazný rozkvět jeho činnosti. K dosavadním realizacím nájemních domů družstvo ve dvacátých a třicátých letech minulého století připojilo také výstavbu rodinných domů, které pak jeho členové získávali do soukromého vlastnictví.

V těchto intencích vystavělo Lidové stavební a bytové družstvo v první polovině dvacátých let kolonii „typových“ rodinných dvojdomů a samostatně stojících domů v rezidenční čtvrti Bezovka a také komplex sedmi dvojdomů a jednoho rodinného domu ve východním cípu Petrohradu. Soubor měl původně obsáhnout celé území pravoúhlého městského bloku vymezeného Táborskou, Plzeneckou, Lobezskou a Guldenerovou ulicí. Namísto dvou dalších rodinných domů při Lobezské ulici však družstvo roku 1928 vystavělo ploše zastřešený nájemní dvojdům s více než 30 malými byty (C11–1117).

Jednotný návrh dvojdomů, podle něhož družstvo současně realizovalo čtveřici dvojdomů v Hruškově a Schwarzově ulici (C4–1647), vyhotovil plzeňský stavitel a dlouhodobý spolupracovník družstva Karel Bubla. Stavitel navrhl dvojdomy jako podsklepené dvoupodlažní stavby s neobytným podkrovím pod valbovou střechou a s kombinací dřevěných a železobetonových stropů.

Jejich půdorys organizoval souměrně podle příčné dělicí zdi a obě poloviny, nabízející v přízemí i patře jeden jednopokojový byt, rozdělil další nosnou zdí do dvou traktů. Do části přiléhající k dělicí stěně situoval pokoj, otevřený do předzahrádky dvojdílnými okny s dělenými nadsvětlíky, a kuchyň, obrácenou do zahrady. Do traktu při boční fasádě stavitel umístil předsíň, komoru, pavlač, toaletu a směrem do ulice i schodiště s domovním vchodem na podestě mezi suterénem a přízemím. Přestože byty měly kromě kuchyně jen jednu obytnou místnost a nedisponovaly koupelnou, součástí obslužného traktu byl i pokojík pro služebnou. V suterénu obou polovin dvojdomu měli obyvatelé bytů k dispozici vlastní sklepy a společnou prádelnu.

Ve střízlivém tvarosloví dvojdomů uplatnil Karel Bubla eklektickou kombinaci tradičních i soudobých motivů. Hlavní část hladce omítnutých fasád oddělil od suterénu soklovou římsou a zakončil ji subtilní korunní římsou s páskem zubořezu. Ve svislém směru ji rozčlenil bosovanými pilastry vysokého řádu s kanelovanou vrchní partií dříku a bosáží v nároží. Jak hlavní průčelí, tak zadní fasádu koncipoval ve shodě s dispozičním řešením symetricky. Sdružením dvou pilastrů u střední osy průčelí nicméně dosáhl autonomního působení obou, že obou polovin dvojdomu. Boční fasády stavitel projmul dvěma lodžiovými pavlačemi nad sebou a část nad schodištěm završil velkým vikýřem s „tympanonem“ trojúhelného štítu, prolomeného trojicí úzkých oken prosvětlujících podkroví. Vikýř směrem do ulice přímo navazuje na hlavní střešní rovinu a vytváří tak lomenou siluetu střechy.

Jak dokládá fasáda dvojdomu č. o. 88 a 90 v Plzenecké ulici, který se jako jediný dochoval v původní podobě, některé navržené dekorativní prvky byly zjednodušeny nebo nebyly realizovány vůbec. Snad kvůli finanční úspoře družstvo nepřikročilo k provedení ornamentální výzdoby polí mezi okny přízemí a prvního patra či kanelury pilastrů. U některých domů byl obloučkový dekor nad plastickým orámováním hlavního vstupu nahrazen jednodušším tympanonem.

Samostatně stojící dům č. o. 45 v Guldenerově ulici se suterénem, dvěma nadzemními podlažími, neobytným podkrovím a mansardovou střechou Karel Bubla rozvrhl na obdélném půdorysu, kratší stranou obráceném do ulice. Do přízemí i do prvního patra navrhl po jednom větším dvoupokojovém bytě se zázemím (tentokrát včetně koupelny), jež i zde spolu se schodištěm soustředil k boční obvodové zdi. Tu kromě čtyř okének prolomil také dvěma pavlačemi nad sebou. Aby zajistil samostatný vstup do všech obytných místností, rozšířil předsíň a pokoj uprostřed dispozice vysunul do centrálního rizalitu v „reprezentativním“ průčelí obráceném do druhé postranní části zahrady. Obě bytové jednotky, k nimž náležely i sklepy a prádelna v suterénu, navzdory větší plošné výměře postrádaly místnost pro služebnou.

Podobně jako u dvojdomů uplatnil Karel Bubla i v tomto případě tradicionalistickou formu domu se symetrickými delšími bočními fasádami, obdélnými okny orientovanými na výšku či – nově – mansardovou střechou. Hladce omítnutý plášť budovy však ještě zjednodušil. V projektu již nepočítal s ornamentální výzdobou v meziokenních polích, místo pilastrů navrhl bosované vertikální pásy a korunní římsu místo náběhu podtrhl průběžným páskem zubořezu. Také kovové výplně zábradlí pavlačí pojednal v jednoduchém geometrickém vzoru. Vstup do domu nicméně zdůraznil stupňovitým nadpražím a pilastry se zaoblenými hlavicemi.

S výjimkou výše uvedeného dvojdomu v Plzenecké ulici a poloviny dvojdomu č. o. 43 v Táborské ulici prošly všechny objekty v souboru některou ze stavebních úprav – zateplením, přístavbou, adaptací podkroví, či dokonce jeho nástavbou. Každý z majitelů navíc přistoupil k individuálnímu výtvarnému řešení fasád své části dvojdomu, což také narušilo původní vizuální jednotu jednotlivých dvojdomů i celého souboru.

PK – MR

Stavebník

Památková ochrana

Prameny