Západní okraj Houškovy ulice doplnila v roce 1923 trojice čtyřpatrových bytových domů Lidového stavebního a bytového družstva, jejíž dekorativní a „velkolepé“ řešení fasády patřilo k těm nejzdařilejším realizacím tohoto investora, který měl v bohatě členěných, plastických průčelích velkou zálibu. Svou monumentalitou však domy narušily charakter zástavby této části s převážně dvoupatrovými historizujícími budovami a uvalily na sebe proto částečnou kritiku.
Projekt osově řešeného trojdomí vypracoval známý plzeňský stavitel Karel Bubla. Společným jmenovatelem a zároveň nejvýraznějším znakem fasád se staly dlouhé polosloupy probíhající ve výšce prvního až třetího patra na principu tzv. vysokého architektonického řádu. Jejich patu „podpírají“ výrazné rozeklané konzoly, dříky člení mělké prstence a zakončují je krychlové hlavice s geometrickým vzorem. Kompozici průčelí místy pak ještě doplnily hrotité plastické ornamenty v meziokenních plochách. Všudypřítomná plastičnost s ohlasy předválečného kubismu je pro Bublův rukopis typická. Jako narážka na tvarosloví tzv. národního stylu, který se v počátcích éry mladé demokratické republiky začal právě prosazovat, se jeví malebné, „konvex-konkávně“ zprohýbané pilastry lemující vstupní části domů.
Prostřední sekce vynikala půlkruhovými balkóny se subtilními kovovými zábradlími ve středu průčelí, zatímco přiléhající domy rozčlenily malé zahloubené lodžie s betonovými poprsnicemi, jejichž hravá skladba kombinovala svislé, vodorovné i šikmé příčky.
Pedagogický sbor II. měšťanské školy chlapecké, sídlící na protější straně Houškovy ulice, vznesl během výstavby, v břenu 1923, námitky na přílišnou výšku stavěných domů, která ubírá přirozené světlo uvnitř školy. „Protože však na té skutečnosti, že domy jsou již tak vysoké, nelze ničeho měniti, žádá podepsaný učitelský sbor, aby nějakou dohodou s majitelem a stavitelem bylo působeno k tomu, aby domy tyto byly opatřeny světlým nátěrem, čímž by odrazem světelných paprsků na světlosti třídy získaly.“ Družstvo námitkám vyhovělo a omítky všech tří domů pojednalo ve světlých tónech.
Jako protiváha bohatě řešeného exteriéru se jevily skromné malé byty o jednom pokoji a obytné kuchyni, které postrádaly koupelny a byly vybaveny pouze toaletou a komorou.
Průčelí domů si navzdory dílčím úpravám (výměna oken) zachovávají autenticitu a jsou skvělou ukázkou družstevní produkce z pera Karla Bubly, jednoho z nejnadanějších plzeňských tvůrců reflektujících kubistické tvarosloví.
AW
Stavebník
Lidové stavební a bytové družstvo
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně