Soubor obytných domů Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva Zádruha v Plzni
1921–1922

Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Zádruha vyvíjelo v první polovině dvacátých let minulého století na území Plzně intenzivní stavební činnost. Bytové domy přitom realizovalo podle několika mírně obměňovaných projektů. To je i případ souboru tří pětipodlažních řadových domů v Božkovské ulici na Petrohradě z let 1921–1922. Jejich výstavbu převzalo od města, které na přelomu desátých a dvacátých let přenechalo budování části bytového fondu místním družstvům navázaným na tři hlavní politické síly v Plzni – sociální demokraty, národní demokraty a československé socialisty (právě s Českou stranou národně sociální byla spjatá Zádruha).

Domy č. o. 53 a 55 jsou v podstatě identické s jedním z nájemních domů, které družstvo v téže době stavělo ve Vrchlického a Alešově ulici na Jižním Předměstí (C3–1593). Přestože plány všech tří budov nesou podpis činovníka družstva Václava Teřla, s největší pravděpodobností vznikly péčí městského stavebního úřadu a Teřl je pouze upravoval. Naznačují to jak typová dispoziční řešení, tak výkresy uličních fasád domů č. o. 51 a 53, na nichž se původně měl uplatnit geometrický dekor z režných cihel a které prozrazují tehdejší rukopis jednoho z městských architektů – Hanuše Zápala.

Ačkoliv domy č. o. 53 a 55 mají shodné dispozice, šířku i dvorní fasádu, liší se pojednáním průčelí. Aby celá trojice budov působila jako jednotný celek a fasády se šesti okenními osami se mechanicky neopakovaly, je exteriér domu č. o. 53, který tvoří střední partii celé kompozice, pojat odlišně. (Zdánlivým „dvojčetem“ domu č. o. 55 je naopak dům č. o. 51 – shodně koncipované průčelí však zakrývá podstatný rozdíl v prostorovém i provozním řešení budov.) Ústupkové lizénové rámce, které podpořily vertikální charakter všech tří sekcí, jsou u středního objektu umístěny do krajních partií fasády. U „postranních“ domů jsou tyto rámce, mezi okny jednotlivých pater rozčleněné dalšími pravoúhlými plastickými vzory, vsazeny doprostřed průčelí. Uměřený geometrický dekor, který byl namísto režných cihel proveden z omítek a k němuž patří i šambrány, profilovaná ostění vstupů, půlkruhová nadpraží některých oken, parapetní i další římsy či plastické kruhové motivy rytmicky rozmístěné v „plných“ partiích omítky, je poznávacím znakem bytových domů družstva Zádruha. Právě v uplatnění tohoto tvarosloví spočívá zřejmě největší část autorského vkladu Václava Teřla.

Všechny tři nájemní domy soustředily v každém podlaží včetně přízemí čtyři byty s kuchyní, samostatnou koupelnou a dalším příslušenstvím – celkem tedy 20 bytových jednotek. Zatímco však dům č. o. 51 nabídl pouze jednopokojové byty, v dalších dvou domech měla polovina bytů dva pokoje. To kvůli čtyřtraktovému uspořádání budov, kdy k obvyklým dvěma traktům s celkovou hloubkou 13 metrů byl na dvorní straně přisazen užší a mělčí dvorní objem s domovním schodištěm a kuchyněmi i dalším příslušenstvím dvou bytů. Dům č. 51 takové „vykročení“ do dvora jen naznačil rizalitem, který kromě segmentově tvarovaného schodiště obsáhl pouze zázemí dvou bytových jednotek. Všem třem stavbám byl nicméně společný základní funkční rozvrh s šesti místnostmi obrácenými do ulice a s koupelnami situovanými do středu dispozice podlaží ke dvojici světlíků. V suterénu každého z domů měly své místo sklepní kóje a prádelna, v podkroví pak další úložné prostory pro nájemníky.

Celý soubor tří domů prošel v nedávné době dílčí rekonstrukcí, během níž byly vyspraveny a nově natřeny fasády a dřevěná okna nahrazena okny plastovými. Podstata původního architektonického výrazu však budovám zůstala.

AW – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny