Nájemní a obchodní dům Josefa a Anežky Krásných
1932–1933

Mezi změny, které Plzeň zaznamenávala ve třicátých letech minulého století, patřila i konverze někdejších průmyslových areálů na obytná území. Řada podniků – včetně například Škodových závodů – totiž vznikla po polovině 19. století v těsné blízkosti centra, a později tak bránila přirozenému rozšiřování a rozvoji města. Některé z nich ukončily výrobu v důsledku hospodářské krize, jiné se kvůli nedostatku místa pro další expanzi přesunuly dál od středu města na tehdejší periferii. Jednou ze zaniklých společností byla i válcovna a drátovna Schwarz & Beck na pozemku při křížení Nepomucké (dnešní Slovanské) třídy a Papírnické ulice nad řekou Radbuzou.

Podobně jako například Na Belánce měl i zde industriální provozy z 19. století nahradit soubor bytových domů, nově formujících obě uliční fronty. Městská správa zpočátku usilovala o koupi areálu, později alespoň prosadila rozšíření uličních profilů a jednotné architektonické pojetí novostaveb. Provedena však byla jen část z nich, mezi jinými i polovina plánovaného dvojdomu v místě vyústění Nepomucké třídy do Masarykova (nyní Mikulášského) náměstí – obchodní a nájemní dům Anežky a Josefa Krásných. Mezi říjnem 1932 a červencem 1933 jej realizovalo Stavební podnikatelské družstvo v Plzni stavitele Rudolfa Pěchoučka.

Projekt budovy zhotovil roku 1932 stavitel František Měsíček, který v Plzni ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století navrhl řadu rodinných a bytových domů i několik dalších staveb osobitých forem. Nevšední řešení – hmotově členité, konstrukčně vyspělé a dispozičně velmi účelné – zvolil i v případě domu manželů Krásných. K čtyřpodlažnímu tělu budovy se sedlovou střechou připojil směrem do ulice i do dvora ploše zastřešené hranolové objemy, jejichž vrchní partie prostupují šikmou střechou. Zatímco převýšeným křídlem výrazně předstupujícím do Nepomucké třídy Měsíček vyrovnal rozdíl mezi původní uliční čarou, vymezenou vedlejším nízkým historizujícím domem č. o. 4, vysunutím menší nádvorní části „zalícoval“ budovu s domem na opačné straně. Aby provázal obě hmoty v uliční frontě a změkčil jejich přechod, vložil mezi ně stavitel čtyřpodlažní čtvrtválcový objem s pásovými okny a balkony s robustním plným zábradlím vetknutými do oblého nároží. Rovná střecha tělesa sloužila jako terasa. Obě části domu Měsíček opticky propojil i průběžným balkonem v prvním patře a pásem určeným pro instalaci reklamních tabulí, umístěným pod ním a oddělujícím prosklený parter s krámovými výkladci od vyšších podlaží.

Celé průčelí s velkými plochami hladké omítky pojednal František Měsíček úsporně a puristicky stroze, a to včetně dominantní vystupující části. Tu v úrovni druhého až čtvrtého patra rozčlenil mělkým arkýřem, prolomeným rastrem šesti čtyřdílných oken, uprostřed osazeným vlajkovou žerdí a zdánlivě podepřeným třemi stěnami se zaobleným čelem, které předělují pás balkonu. Podobný motiv „polosloupů“ později využil například v návrhu budovy firmy Suknaspol (C1–1787) či domu Marie Vacíkové (C12–1803). Do stavitelova výrazového rejstříku náleží i charakteristické oddělení nadsvětlíku od hlavní plochy výplně otvoru – v tomto případě vrat do průjezdu, situovaného do ustoupené části objektu.

Téměř totožně František Měsíček načrtl i druhou polovinu dvojdomu, která měla nahradit starší dům č. o. 4, pouze ji zrcadlově obrátil. V návrhu se lišila jen mírně – šikmou střechu budovy měla ukončit valba a krajní, ustoupená část měla být třípodlažní. Měsíček se tak snažil vyhovět podmínkám městského stavebního úřadu, který požadoval, aby tato partie budovy vytvořila přechod mezi čtyřpodlažními domy na Nepomucké třídě a volným prostranstvím blízkého Mikulášského hřbitova a celou uliční frontu „důstojně zakončovala“.

Členitým rozvrhem hmot se František Měsíček snažil nalézt i vhodné provozní a dispoziční řešení budovy. Její parter zaujímaly tři obchody, kancelář, skladiště a zázemí, zbývající nadzemní podlaží soustředila třináct bytů; čtrnáctý byt, určený domovníkovi, se spolu se sklepními kójemi nacházel v suterénu. Stavitel téměř celý dům včetně části předstupující do Nepomucké třídy koncipoval jako trojtrakt a jeho půdorys racionálně a přehledně zorganizoval dle dílčích funkcí do několika segmentů vymezených nosnými zdmi. Pouze v části půdorysu s mírně vysunutým dvorním křídlem Měsíček střední trakt odpovídajícím způsobem rozšířil, resp. zdvojil. V obytných podlažích situoval do uličního i dvorního traktu pokoje a kuchyně, zatímco do střední části předsíně, příslušenství bytů a rovněž trojici světlíků, odvětrávajících koupelny a toalety.

V prvním patře tímto způsobem rozvrhl dva jednopokojové byty a jeden dvoupokojový a druhé i třetí patro rozdělil na čtyři byty jednopokojové, z nichž k jednomu vždy náležel balkon v oblém nároží. Do podkroví navrhl jednopokojový a dvoupokojový byt, prádelnu se sušárnou a společnou půdu. Domovní schodiště stavitel umístil do ustoupeného objemu vloženého doprostřed dvorního traktu. Střední trakt se kromě funkce odlišoval také konstrukcí stropu – zatímco v obou krajních traktech Měsíček uplatnil dřevěné trámové stropy, ve střední části zvolil železobetonovou desku. Z téhož materiálu provedl i nosnou konstrukci předsunuté části v přízemí – široké prosklené výkladce zde vyplňují prostor mezi železobetonovými sloupy. Na dvoře vznikly podle Měsíčkova projektu dvě řady garáží.

Od doby svého vzniku prošel dům jen dílčími úpravami. K nim patří například rozšíření provozu kadeřnictví a holičství do prostoru všech tří někdejších obchodů v roce 1971, adaptace prádelny a sušárny na obytný ateliér v závěru devadesátých let či výměna původních dřevěných oken za plastová s obdobným členěním o necelé desetiletí později. V nedávné minulosti byla také fasáda opatřena barevným nátěrem a šikmá střecha získala novou taškovou krytinu.

PK – MR 

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny