Nájemní dvojdům Lidového stavebního a bytového družstva v Plzni
1927

Sociálnědemokratické Lidové stavební a bytové družstvo svoji intenzivní stavební činnost v meziválečné době soustředilo především na realizaci větších, zpravidla pětipodlažních řadových domů při hlavních městských třídách nebo v jejich blízkosti. V menším měřítku se družstvo věnovalo individuálnímu bydlení či menším samostatně stojícím bytovým domům. Mezi tyto počiny družstva patří i zástavba v okrajové části Petrohradu v bloku vymezeném ulicemi Lobezská, Táborská, Guldenerova a Plzenecká. Kromě „typových“ rodinných domů (C11–906) zde vyrostl i jeden z původně plánovaných dvou volně stojících nájemních dvojdomů s vlastní oplocenou zahradou.

Projekt budovy vypracoval v roce 1927 stavitel Karel Ulč, zaměstnanec městského stavebního úřadu a častý spolupracovník Hanuše Zápala. Realizaci ještě téhož roku provedla firma plzeňského stavitele Františka Fíny (kolaudace proběhla až roku 1928). Stavba se stala jednou z posledních investic družstva před hospodářskou krizí, která jeho aktivitu výrazně omezila.

Třípodlažní stavbu Karel Ulč koncipoval na půdorysu písmene H s krátkými bočními rameny, jejichž ploché střechy posloužily jako terasy. Střední část, orientovanou podél Lobezské ulice, Ulč završil tradiční sedlovou střechou. Ačkoliv celý dům koncipoval jako jednotně působící celek, sestavil jej ze dvou samostatných, zrcadlově obrácených sekcí přístupných vlastními vchody po stranách středního traktu, kam situoval také domovní schodiště. Symetrické uspořádání hlavního průčelí Karel Ulč umocnil umístěním stupňovitého střešního vikýře do středové osy domu.

Nezdobné fasády budovy prozrazovaly zřetelný posun od dekorativního tvarosloví, charakteristického pro stavby realizované družstvem v první polovině dvacátých let minulého století (C2–333, C3–1596 ad.), k puristickým formám. Kromě subtilních šambrán a dvou nenápadných průběžných říms rozčlenil architekt obvodový plášť pouze balkony, hluboko zapuštěnými lodžiemi a lodžiemi s předstupujícím balkonem a ve všech případech je opatřil trubkovým zábradlím.

Rozšíření každého z celkem 32 bytů o otevřený prostor balkonu nebo lodžie však mohlo jen částečně vyvážit jejich úspornou dispozici a skromné příslušenství. Byty sestávající buď pouze z obytné kuchyně, nebo z kuchyně a pokoje totiž byly vybaveny pouze toaletou a umyvadlem v předsíni. Zázemí pro obvyklou hygienu měly nájemníkům poskytnout dvě společné koupelny v suterénu. Ve dvoutraktovém uspořádání středního křídla i jednotraktovém rozvrhu postranních ramen byla navíc většina bytů orientována vždy pouze k jedné světové straně. Dvě bytové jednotky se nacházely v suterénu hlavního křídla, stejně jako prádelny a sklepy. Obyvatelé domu měli k dispozici i úložné kóje v podkroví.

V roce 1932 nechalo družstvo provést nad střešními terasami obou příčných ramen valbovou střechu. Práce provedl člen družstva stavitel Karel Krůta. Současný stav objektu po těchto druhotných úpravách i novodobých rekonstrukcích původní raně funkcionalistický výraz bohužel postrádá.

AW – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny