Nábřeží řeky Radbuzy v centru Plzně se proměnilo v reprezentativní městský prostor v prvních letech existence samostatného československého státu. Impulzem k regulaci toku řeky byla však již velká povodeň, která stihla město roku 1890. Úprava říčního koryta podle návrhu profesora české techniky Karla Vosyky započala v letech 1897–1898 v úseku podél Měšťanského pivovaru a Pecháčkových (dnes Štruncových) sadů. Hlavní součástí ambiciózního záměru byla nicméně stavba nábřežních zdí mezi mostem U Jána a železničním mostem z roku 1862, zrušení Mlýnské strouhy, nahrazení Královského jezu novým pevným jezem a vybudování nového přemostění.
Přestože první návrh mostu, který měl být původně sdružen s novým jezem, vznikl již roku 1894, k realizaci město přistoupilo až v roce 1912. Vrchní městský inženýr a pozdější ředitel plzeňského stavebního úřadu Václav Mencl jej vyprojektoval tak, aby jeho provedení nebylo závislé na dlouho odkládané výstavbě regulačních zdí. Známá stavební firma Müller & Kapsa práce na dnešním Wilsonově mostě, pojmenovaném původně po císaři Františku Josefu I., dokončila následujícího roku. Město tak získalo další spojnici centra a Říšského Předměstí s nádražím a Pražským Předměstím.
Přestože se v tehdejší době při stavbě mostů už častěji uplatňoval železobeton, Václav Mencl zvolil tradiční zděnou konstrukci, převážně ze štěnovické žuly (beton se uplatnil pouze v základech). Objekt sestává ze dvou oblouků o světlosti 27,5 metru spojených masivním středovým pilířem a akcentovaných po obvodu souborem „klenáků“. Přes poprsnici posledního velkého kamenného mostu v českých zemích vyčnívají dvě dvojice krakorci podepřených kiosků pro výběrčí mýta, s vročením „1913“. Stejně ukotvené jsou i vyhlídkové niky s kandelábry pro obloukové lampy nad středovým pilířem. Prolamované kamenné zábradlí, které je v místech vrcholů oblouků doplněno masivním „patníkem“ budícím dojem hlavního klenáku, rovněž vyčnívá přes okraj mostu a je podepřeno souborem podpůrných konzol. Do dlažby mostu byly původně položeny ocelové kolejnice, plánovanou tramvajovou linku však v letech po druhé světové válce nahradil provoz trolejbusů.
V průběhu 20. století byl most několikrát přejmenován – po vzniku Československa v roce 1918 nesl jméno amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, za války Karla IV. Následně byl zván mostem Vítězství a J. V. Stalina a v současnosti je to opět most „Wilsonův“. V letech 2013–2014 prošel kompletní rekonstrukcí pod dohledem památkové péče, od roku 1988 je totiž chráněn jako nemovitá kulturní památka.
AŠ
město Plzeň
Nemovitá kulturní památka s číslem rejstříku ÚSKP 44239/4-4330.