Soubor městských domů sociální péče byl realizován v letech 1921–1926 na základě projektu Hanuše Zápala, Josefa Farkače a Františka Beneše (a snad i dalších zaměstnanců městského stavebního úřadu). Architekti navrhli pro danou funkci využít kromě novostavby i sousední budovu někdejšího Panského mlýna. Historizující objekt z počátku šedesátých let 19. století byl přestavěn na čtyřpodlažní a pětipodlažní dům se sociálním bydlením pro seniory a nová, třípodlažní budova sloužila jako sídlo kanceláří sociálních a zdravotních institucí. Domy sociální péče zde nevznikly náhodou – území u později zasypané Mlýnské strouhy bylo spjaté s dlouhou tradicí péče o potřebné. Na místě původního malého lazaretu pro nakažlivé nemoci zde byla již v roce 1832 zřízena městská nemocnice. Roku 1868 se prostory nemocnice rozšířily o starou zvonařskou dílnu, přimykající se k severní straně nemocnice a patřící známé rodině Pernerů.
Celek budov sjednocovaly fasády nesoucí tehdejší Zápalův rukopis – obdobný dekor v národním stylu je patrný i na dalších plzeňských stavbách stejného časového období – na souboru domů U Trojdohody (tzv. Mrakodrapu, 1923–1924, viz C1–1698) či na Benešově škole (1923–1926, viz C5–1692). Charakteristická byla zejména tři uliční průčelí jižního křídla, nad soklem parteru vertikálně rytmizovaná pilastry s kruhovými prvky odvozenými z tzv. obloučkového stylu. Plastické hlavice pilastrů půlkruhového tvaru byly součástí hlavní římsy, nad níž spočívala trojice drobných atik, svým členěním odpovídajících rozvrhu fasády. Součástí architektonického řešení se stala i dvojice historických portálů, již dříve sejmutých ze zbouraných nebo přestavovaných staveb v centru města a nyní včleněných do adaptované stavby.
Městské domy sociální péče prošly po druhé světové válce přeměnou na městskou nemocnici. Po jejím přestěhování do nové budovy bylo v osmdesátých letech 20. století rozhodnuto o stržení celého domovního bloku. Demolici, která v roce 1992 ničivě zasáhla do prostředí městské památkové rezervace vyhlášené teprve tři roky předtím, neodvrátily ani svobodné poměry polistopadové doby. Na místě vznikl architektonicky banální hotelový komplex výrazně přesahující měřítko historického jádra.
PB
město Plzeň
Dům zbořen roku 1992.