Česká strana národně sociální, oficiálně ustanovená v roce 1897, získala brzy své příznivce i mezi vlastenecky smýšlejícími dělníky a nižší střední třídou obyvatelstva v Plzni. Za účelem „propagace národního uvědomění pracujícího českého lidu“ začali plzeňští činitelé záhy řešit otázku výstavby vlastního spolkového domu (a to i opakovaným pořádáním lidových sbírek) a prozatímně využívali prostory zábavního podniku Tivoli na Klatovské třídě. V roce 1913, rok po založení stavebního družstva strany, byly zhotoveny první plány pro postavení čtyřpatrového Národního domu v místech jednopatrového řadového obytného a obchodního domu z 19. století č. o. 35 v dnešní Pražské ulici. Realizaci stavby, pro niž byla již získána veškerá úřední povolení, však zastavila první světová válka.
Po vyhlášení samostatné Československé republiky strana přijala nový název – Československá strana socialistická (v roce 1926 pak Československá strana národně socialistická) – a její plzeňští členové dále usilovali o výstavbu svého domu. Nové poměry včetně finančních si však vyžádaly změny v jeho stavebním programu. Příslušník strany a úspěšný místní stavitel Václav Teřl, známý také jako autor návrhů družstevních domů ve Vrchlického ulici (C3–1668), proto v roce 1921 vypracoval nový projekt. Na jeho základě byly následujícího roku provedeny nejnutnější úpravy stávající přední budovy č. o. 35, v níž byly soustředěny místnosti pro restaurační, kancelářské i obytné účely. Její fasáda získala nové dekorativní pojetí s řadou plastických prvků, mezi nimiž vynikala hvězda v polygonálním štítu. Pravá část průčelí byla opatřena průchodem zastřešeným skleněnou markýzou, který zajišťoval přístup do dvora. Zde byla dle Teřlova projektu vystavěna přístavba s veškerou technickou vybaveností (včetně teplovzdušného vytápění, elektrické ventilace, bezpečnostního zařízení a izolace proti vzlínání zemní vlhkosti i eventuální velké vodě, kvůli které byl celý dvorní trakt vyvýšen). Ve dvorním objektu se nacházela další restaurace a rozměrný sál pro biograf, lidovou scénu, přednášky i koncerty. Tehdy to byl největší sál v Plzni, nabízející více než 900 míst.
Ornamentální architektonické pojetí komplexu s bohatým plastickým dekorem, charakteristické i pro další Teřlovy stavby, však svým významem nepřesáhlo hranice regionu. Je zřejmé, že se stavebníci spokojili s tím, že stavba vyhovuje konvenčním nárokům na architektonickou krásu a dobře poslouží svému účelu. Václav Teřl zamýšlel v budoucnu, po urovnání poměrů na finančních i úvěrových trzích, provést druhou fázi výstavby, během níž by byl stržen stávající přední jednopatrový dům a nahrazen adekvátní, moderně vybavenou budovou. Z existujících pramenných materiálů vyplývá, že k realizaci tohoto stavebního záměru se nikdy nepřikročilo.
Dne 20. prosince 1944 byla přední budova „těžce a totálně“ poškozena během leteckých útoků a následně podstoupila řadu stavebních úprav. V letech 1945–1946 Československá strana národně socialistická vlastním nákladem provedla nápravu většiny škod (při využití různých daňových úlev) pod vedením stavitele Františka Němce; uliční trakt předního domu však s největší pravděpodobností nebyl obnoven v původní podobě a roku 1945 byl zabedněn prkny. V polovině padesátých let, kdy objekt již patřil Československému státnímu filmu, byla provedena adaptace hostinských místností. Součástí úprav v roce 1956 bylo i nahrazení dřevěného provizoria uličního traktu zděnou hradbou a ubourání poničené budovy do hloubky 6,70 m. Vzniklé prostranství mělo být sadově upraveno. Roku 1957 pak pražští architekti J. Hesoun a K. Hubený vypracovali nakonec nerealizovaný projekt přestavby celého souboru.
Dnešní objemové řešení komplexu s nově provedeným krytým nástupním prostorem na místě již neexistujícího předního domu, jehož zbývající část byla stržena, vychází z rekonstrukce provedené v letech 1968–1969 dle projektu Zbyňka Tichého a Dagmar Chalušové. Objekt, který se pro veřejnost uzavřel v roce 1996, je v současnosti zakonzervován před plánovanou rekonstrukcí.
AŠ
Stavebník
Stavební družstvo Československé strany národně socialistické
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
Literatura
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně