Obchodní a činžovní dům Pražské městské pojišťovny
1935–1937

V roce 1935 se Pražská městská pojišťovna rozhodla přestavět a zmodernizovat svoje sídlo na rohu dnešní Goethovy ulice a Americké třídy. Stávající třípatrový nájemní dům s kavárnou, postavený na počátku 20. století, navzdory řadě adaptací z dvacátých let již nesplňoval dobové požadavky na hygienický standard bydlení. Pojišťovna se proto usnesla postavit na jeho místě novou budovu, jež by zároveň svým architektonickým pojetím lépe reprezentovala moderní peněžní ústav. Vypracování projektu obchodního a činžovního domu bylo v roce 1935 zadáno pražskému architektovi Františku Roithovi, autorovi návrhů řady významných meziválečných veřejných staveb, mj. i budovy plzeňských finančních úřadů z roku 1924 (C1–1760). Konečné schválení projektu pojišťovny však dlouhou dobu naráželo na výhrady umělecké rady i technické komise města. Debaty o novostavbě, kterou členové komisí označili za těžkopádnou a příliš se nehodící do kontextu dané lokality vzhledem k nedaleké budově muzea, se vedly až do roku 1937. Hlavní problém spočíval zejména ve ztvárnění uličních fasád, které František Roith z ekonomických důvodů navrhl pouze omítané (oproti elegantnímu hlavnímu průčelí s keramickými obklady). Vedení spořitelny nakonec přání městských úřadů vyslyšelo a souhlasilo s použitím obkladů z hornobřízkých závodů i na vedlejších fasádách. 

V roce 1936 místní stavitelská firma Josef Špalek & spol. strhla starou budovu a v létě následujícího roku zahájila společnost Lanna Praha stavební práce. Dům Pražské městské pojišťovny představuje v plzeňském prostředí neobyčejně hodnotný doklad funkcionalistické architektury. Společně s budovou Hasičské vzájemné pojišťovny (C1–2222), souborem družstevních domů U Trojdohody (C1–1698) a modlitebnou a činžovními domy Korandova sboru (C1–2142 a C1–2219) vytvořila u Wilsonova mostu nový reprezentativní velkoměstský prostor. 

Sedmipodlažní nárožní stavba s plochou střechou na půdorysu nepravidelného písmene U, se zaoblenými prosklenými nárožími a ustupujícím posledním patrem disponovala na svoji dobu řadou technických vymožeností – ústředním vytápěním, mechanickým odvětrávacím systémem a v zrcadle jednoramenného schodiště, vysunutého do dvora, byl umístěn kombinovaný výtah. Do dvou podzemních podlaží architekt situoval technické i provozní zázemí budovy (sklepy, sklady paliva, dvojici prádelen, žehlírnu) a také skladiště jednotlivých obchodů. V pasáži v přízemí, propojující Goethovu ulici s Anglickým nábřežím a shora osvětlené sklobetonovou střechou, se nacházel hlavní vstup do domu a do prvního patra, které měla pro sebe vyhrazené Pražská městská pojišťovna. Celé přízemí dále sloužilo komerčním účelům a obchody zde fungují i dnes. Do vyšších podlaží autor navrhl byty různých velikostí (s pokoji a kuchyněmi při uličních průčelích a sociálním zařízením orientovaným do dvora nebo do světlíků).

V exteriéru otevírají parter stavby s částečně dochovaným kamenným obkladem rozměrné výkladce a na zaoblených nárožích v každém patře prosklené plochy zimních zahrad. Hlavní průčelí je zdůrazněno arkýřem, zatímco poslední, ustupující omítnuté patro tvoří terasy. Fasádu zdobí dvojice soch od Karla Štipla, symbolizující rodinu a domov. Mezi ženskými postavami byl původně osazen také bronzový reliéf se znakem pojišťovny, který musel být za války odstraněn. Plochu fasády směrem do Goethovy ulice člení pravidelný rastr pravoúhlých oken, zatímco průčelí obrácené k nábřeží zvýrazňuje rytmické střídání obdélných a francouzských oken.  

Kromě přestavby bankovní haly v prvním patře na byty, jež se datuje do čtyřicátých let, a několika menších úprav se budova bývalé Pražské městské pojišťovny dochovala v téměř původním stavu a v roce 2002 byla prohlášena za kulturní památku. 

AK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny