Činžovní domy Korandova sboru
1937–1938

V roce 1936 plzeňský Českobratrský evangelický východní sbor, zvaný Korandův, dokončil podle projektu architekta Jaroslava Fišera novou modlitebnu s přilehlým sborovým nájemním domem na Anglickém nábřeží (C1–2142). Přestože se sbor výstavbou těchto objektů značně zadlužil, musel ve stavební činnosti nadále pokračovat. Směnnou smlouvou uzavřenou s městem v roce 1927 se totiž zavázal k zastavění nejen části Anglického nábřeží, ale také pozemků v Prokopově ulici. Pokud by se mu nepodařilo do konce roku 1938 tuto smluvní podmínku splnit, obec by získala nárok vzít si parcely zpět do svého vlastnictví.

Stavbu dvou domů s malými nájemními byty inicioval opět farář Karel Machotka. Jeho přáním bylo, aby v okolí kostela byla vybudována poklidná evangelická obec. Vzhledem ke své nelehké finanční situaci sbor vyčkával se zahájením stavebních prací až na vydání nového prováděcího nařízení k Zákonu o stavebním ruchu, který mu měl zajistit ze strany státu výhodnou půjčku a zároveň i několikaleté osvobození novostaveb od daňových poplatků. Plány činžovních a obchodních domů připravil v roce 1937 opět architekt Jaroslav Fišer, jehož stavební firma vysoutěžila i zakázku na jejich realizaci. Korandův sbor trval na dokončení obou staveb nejpozději do prosince roku 1938 – za každý den prodlení hrozily firmě nemalé finanční sankce. Výstavbu budov, na kterých v souladu s požadavky staršovstva pracovali pouze českobratrští dělníci a dodavatelé, úřady povolily v srpnu a v prosinci 1937. První dům č. o. 17, který stojí vedle tzv. Mrakodrapu (C1–1698) na místě starých městských lázní, byl hotov již červnu 1938. Sousední dům č. o. 19, postavený na místě někdejší Řemeslné besedy, se podařilo dokončit 30. prosince 1938.

Oba pětipatrové domy architekt navrhl jako osově souměrné. Shodné je rovněž řešení jejich vnitřní dispozice. Uliční trakt přízemí, otevřený do Prokopovy ulice prosklenými výkladci, byl vyhrazen komerčním účelům. Kromě čtyř obchodních místností každá budova soustředila celkem třiadvacet jednopokojových či dvoupokojových bytů s příslušenstvím. Korandův sbor chtěl byty pronajímat přednostně svým členům, českobratrským dělníkům, a z výnosů postupně splácet dluhy za stavbu celého evangelického areálu. Po mnichovských událostech byla část bytů nabídnuta k pronájmu také uprchlíkům z obsazeného pohraničí.

Fišerovy stavby pro Korandův sbor představují v plzeňském prostředí velice kvalitní ukázku funkcionalistické architektury. Hlavním požadavkem stavebníka v tomto případě byla hlavně účelnost a funkčnost. Strohé průčelí domů tak člení pouze rozměrný arkýř s pravidelným rastrem sdružených pravoúhlých oken, jejichž špalety zvýrazňuje keramický obklad. Na plochém zastřešení obou arkýřů vznikly úzké terasy s elegantním trubkovým zábradlím. Podle architektova ideového projektu z roku 1934 měly mít stavby v areálu evangelického sboru, s výjimkou modlitebny, rovné střechy. Činžovní domy v Prokopově ulici však mají tradiční sedlové zastřešení. V listopadu 1938 nechali členové sboru v horní partii uličního průčelí mezi oběma domy osadit monumentální zlatý kalich, přenesený z nedalekého bývalého Husova domu č. p. 206. Tuto nemovitost na začátku ledna 1938 Jaroslav Fišer od sboru odkoupil a v zahradě směrem k řece Radbuze k ní přistavěl přízemní objekt s terasou, do něhož přesunul svoji architektonickou kancelář.

Představa faráře Karla Machotky o idylické evangelické osadě kolem kostela byla dokončením činžovních domů v Prokopově ulici téměř naplněna. Velké dluhy i nastalá politická situace po zřízení protektorátu Čechy a Morava však již bohužel neumožnily Korandovu sboru ve stavebních aktivitách dále pokračovat. Druhý dům na Anglickém nábřeží a společenský sál ve dvoře na jižní straně modlitebny tak zůstaly nerealizovány.

AK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny