Činžovní dům Rudolfa a Kamily Kohnových
1930

Stavebníkem činžovního domu v Riegrově ulici, postaveného v roce 1930 podle plánů architekta Viléma Beera, byl židovský obchodník Rudolf Kohn s manželkou Kamilou. Než však mohlo dojít k výstavbě domu, musel investor podstoupit dlouhý boj o demolici stávající stavby – cenného měšťanského domu s renesančním sloupovým štítem. O povolení demolice Rudolf Kohn usiloval již v roce 1928, jeho žádost však byla zamítnuta. V říjnu téhož roku se v této věci dokonce sešla komise s názvem Projednání způsobu, jak by se zachovaly stavební památky v Plzni. Členy této komise byly významné osobnosti jak z řad historiků a památkářů, tak i architektů a stavitelů – zmiňme například Václava Wágnera, Ladislava Lábka, Bohumila Chvojku, Josefa Skupu nebo Václava Paška. V souvislosti s pozdější novostavbou působí úsměvně jméno dalšího člena komise – stavitele Karla Krůty, který dům pro manžele Kohnovy realizoval. I přes výsledný nesouhlas této komise byla demolice historického domu v lednu 1929 povolena. Stavební povolení bylo vydáno již v březnu téhož roku, nicméně stavba byla zahájena až zkraje roku 1930.

Mladý architekt Beer, který se do svého rodného města vrátil v pozdních dvacátých letech realizacemi několika reprezentativních vil v Bezovce, vyhradil přízemí novostavby rodinnému obchodu s látkami. Kromě samotné prodejny a kanceláře zde nechyběl ani vstupní vestibul a schodišťová hala, odkud návštěvník pokračoval do dalších pater. Suterén sloužil jako sklad obchodu, který vzkvétal natolik, že již v roce 1936 byla ve dvoře přistavěna zkušebna látek. Další tři podlaží byla řešena jednotně – v každém z nich byl situovaný pouze jeden rozměrný byt s pěti pokoji, kuchyní se dvěma spížemi, koupelnou, toaletou a pokojem pro služku, osvětleným pouze oknem ze světlíku. Menší dvoupokojový byt s kuchyní, koupelnou a spíží se pak nacházel také v podkroví, společně s prádelnou, kotelnou a půdou, která byla později rozdělena na čtyři byty. Dům s plochou střechou by v historickém jádru města patrně vyvolal rozporuplné reakce, proto byla do uličního čela podstřešního podlaží osazena mírně sklonitá stěna, odkazující k okapové orientaci sedlových střech.

Obytná budova, výrazně převyšující oba sousední domy, vyniká právě symetrickou hlavní fasádou, jež působí mimořádně kultivovaně, harmonicky a v kontextu okolní různorodé historické zástavby zároveň nezpochybnitelně soudobě. Základy vzhledu průčelí, jehož hlavní část okrově zelené barvy člení pětice profilovaných polosloupů naznačujících tektoniku domu, Beer definoval již ve fázi návrhu, členění oken a řešení parteru však později upravil. Původně zamýšlená trojdílná okna byla nahrazena svébytně řešenými dvoukřídlovými okny, dělenými po výšce na čtyři tabulky a nad otvírací částí zakončenými úzkým nadsvětlíkem. Poměrně jednoduše pojednané přízemí bylo prolomeno dvojicí atypických vstupních dveří a velkorysým výkladcem a opatřeno obkladem z umělého kamene. Jednoduché, leč efektní rámy výplní otvorů se zaoblenými rohy (tak charakteristickými pro hnutí art deco) byly provedeny z ušlechtilého kovu. Jistou disproporčnost otvorů ospravedlňuje fakt, že nad nimi byl původně osazen výrazný reklamní nápis RUDOLF KOHN, upozorňující na obchod majitele. Horní partii stavby dominuje mocně vysazená korunní římsa, částečně zakrývající hmotu posledního podlaží.

Ačkoliv dům na sebe v uliční frontě výrazně neupozorňuje, pozornost si bezpochyby zaslouží, a to jak pro své architektonické kvality spojující klasicistní a modernistické formy s prvky stylu art deco, tak pro autentický vzhled exteriéru.

LR

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny