Soubor bia Elektra, činžovního domu a obchodního domu ASO
1930–1932

Veřejné projekce krátkometrážních filmů si získaly širokou popularitu nedlouho poté, kdy si bratři Lumiérové v roce 1895 nechali patentovat kinematograf a začali pořádat filmová představení. První biografy v českých zemích vznikaly již na počátku minulého století (v Plzni se projekce zprvu konaly v provizorních prostorech – například v sále Společenského domu Peklo). Další vlna výstavby kin se v Československu šířila na konci dvacátých let po nástupu prvních zvukových filmů. Často přitom nešlo o samostatné budovy; biografy bývaly nezřídka součástí velkých polyfunkčních komplexů.

Podobné zadání na návrh budovy kina s obchodním a obytným domem měla také architektonická soutěž na stavbu bia Elektra v Plzni vyhlášená v únoru roku 1930 kinematografickou společností Národní jednoty pošumavské a Sokola Plzeň I pro místo v nároží Jungmannovy (dnešní Americké) třídy a Lucemburské (dnes Škroupovy) ulice. Soutěže se zúčastnilo 22 architektů především mladší generace z celého Československa – mezi jinými i Jan Gillar, Gustav Paul a František Čermák, Josef Špalek mladší, Leo Meisl, Jiří Kroha či Rudolf Černý. Porota neudělila první cenu, druhé pořadí nicméně rozdělila mezi Jiřího Krohu a Rudolfa Černého. Autorům zároveň doporučila, aby se spojili a definitivní návrh vypracovali společně. Vznikly proto dvě varianty projektu; obě přitom vycházely z původního návrhu jednoho či druhého architekta. Investor si však vyhradil právo použít návrhy i v případě neshody vyzvaných autorů. A tak po vleklých sporech se Jiří Kroha, v té době nově jmenovaný profesor na brněnské technice, rozhodl vzdát další práce a doporučil, aby projekt realizoval Rudolf Černý.

Výsledná podoba komplexu však zůstala kombinací obou projektů – Černý ponechal Krohou navržené hmotové i výškové rozdělení tří hlavních částí souboru: na střední třípodlažní, resp. čtyřpodlažní trakt s kinosálem tak při křížení s Americkou třídou navázala obytná a obchodní budova s pěti, resp. šesti podlažími, na opačné straně pak s objektem městských technických úřadů (C1–1900) sousedila pětipodlažní administrativní část. K rozčlenění velké hmoty souboru přispěly kromě odlišných výšek jednotlivých částí i dvoupodlažní kvádr velkoryse vysazený do Škroupovy ulice na trojici sloupů a mělký čtyřpodlažní arkýř vedlejší nárožní budovy. V průčelí do Americké třídy plní analogickou funkci podobný arkýř. Hladce omítnutou funkcionalistickou fasádu ploše zastřešené stavby Černý rozčlenil obdélnými okenními otvory zdůrazněnými průběžnými římsami a proskleným schodišťovým traktem ve Škroupově ulici.

Jádrem stavby, který v letech 1931–1932 realizovala Společnost stavitelů Mandaus, Doubek, Pechman a spol., byl sál biografu (jenž měl sloužit i divadelním účelům) pro 1 118 návštěvníků, přístupný pasáží z Americké třídy a situovaný v prvním a druhém patře. Mezi místnostmi obklopujícími velký sál s balkony se nacházel bufet či kuřárny. V navazující části pětipodlažního objektu pak byly kanceláře a potřebné provozní zázemí. V přízemí byly umístěny prostorné šatny, do ulice pak byly orientovány obchody. Suterén byl vyhrazen restauraci s tanečním parketem. Na návrzích interiérů spolupracoval s Rudolfem Černým  Václav Šustr, častý spolupracovník plzeňského architekta Bohumila Chvojky. Další část polyfunkčního komplexu – čtyřpatrový dům orientovaný do dnešní Americké ulice – byl vyčleněn ve všech horních patrech pro bydlení, přízemí a první patro bylo obchodním prostorem společnosti ASO. Jeho úpravy provedl brněnský architekt Bohumír Čermák, jenž byl v té době ředitelem Technické a instalační ústředny firmy ASO a navrhl většinu jejích obchodních domů po celém Československu.

Kromě své každodenní služby plzeňské veřejnosti bylo bio Elektra, za minulého režimu přejmenované na kino Moskva, v letech 1968–1970 a 1990–2007 dějištěm plzeňského filmového festivalu Finále. Právě kvůli festivalu vznikl v jednom z prostorů obchodního domu malý sál – tzv. Minikino. Nástup multikin, zvyšující se kvalita digitálních nosičů a rozvoj internetu spolu s dalšími faktory přispěly k zániku většiny původních kin ve větších městech – tento fenomén postihl i někdejší bio Elektra. Dnes je velkorysý hlavní sál v úrovni prvního balkonu horizontálně předělen zavěšeným podhledem z tepelněizolačních desek z minerální vaty a další prostory ve své době největšího kina v Československu slouží obchodu a drobným službám.

LV

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny