Budova Městských technických úřadů
1928–1930

V období mezi oběma světovými válkami bylo pro správu rozvíjející se industriální metropole západních Čech zapotřebí více úředníků, a tak se jedním z úkolů tehdejších architektů staly návrhy veřejných správních budov. Jedním z takových zadání byl v druhé polovině dvacátých let minulého století i projekt nového sídla městských technických úřadů v tehdejší Lucemburské (dnešní Škroupově) ulici. Vzhledem ke stavebníkovi i účelu domu byli vypracováním plánové dokumentace pověřeni zaměstnanci města – zatímco hmotové i provozní řešení včetně interiérů navrhl František Beneš, autorem fasád objektu byl vrchní stavební komisař a technický rada Hanuš Zápal (tato dvojice již několik let předtím spolupracovala na návrhu již neexistujících Městských domů sociální péče – viz C1–523). Budovu, která jako první funkcionalistická realizace stála na počátku modernizace a transformace území navázaného na Americkou třídu, vystavěla na půdorysu písmene T v letech 1928–1930 známá plzeňská stavební firma Františka Jenče a jeho jmenovců Hladečka a Krofta.

Nezdobná uliční fasáda modernistické pětipodlažní stavby s plochou střechou je podřízena geometrickému rozvrhu, řádu a symetrii. Souměrnost hlavního průčelí narušila pouze předstupující hmota někdejšího obchodu (dnes poštovní pobočky) v jižní části fasády. Nízký kvádr, původně zamýšlený jako provizorní, měl vyrovnat rozdílnou šířku ulice v místě mezi novostavbou a sousedním starším domem. Centrálně situovaný vstup je zdůrazněn mělkým přízemním rizalitem, celý střední trakt pak jen lehce vystupujícím třípodlažním akrýřem, členěným třemi zapuštěnými pásy vždy s pěticí rozměrných šestidílných oken. Arkýř je zakončen jednoduchou atikovou římsou. Čtvrté podlaží nad arkýřem naopak od hlavní plochy fasády jemně ustupuje, a to i opticky – původně díky okrovému keramickému obkladu, který je v dnešní době nahrazen omítkou. Na rozdíl od oken ve středovém arkýři jsou okna v postranních částech uličního křídla, které převyšují centrální trakt a v hloubce dispozice přecházejí v krátká boční „křidélka“, orámována výraznými plastickými šambránami.

František Beneš vypracoval plány budovy i s velmi detailním rozvržením všech místností. Do suterénu kromě sklepních prostor situoval skladiště, registraturu a vzorkovnu. Přízemí vyhradil obchodu – byly zde čtyři provozovny se zázemím a vlastními kancelářemi, dále byt zřízence, kanceláře a plánový archiv. V prvním patře se nacházelo 16 kanceláří vyhrazených  pro inženýry, úředníky, právníky, jednací síň stavební komise a registraturu. Druhé patro bylo určeno pro ředitelství s kancelářemi náměstka a referenta, jednací síní technické komise, čekárnou, čítárnou, účtárnou a ředitelnou s předpokojem orientovanou do ulice. Ve třetím a čtvrtém patře byly kanceláře několika odborů.

Budova v době svého vzniku vynikala rámovou železobetonovou nosnou konstrukcí a moderním technickým vybavením včetně výtahu typu paternoster. Interiéry objektu i jeho dvorního traktu zaznamenaly v druhé polovině minulého století řadu změn projektovaných Stavopravem. Dodnes se však dochovalo množství původních prvků (včetně výtahu). Až na úpravu parteru v severní části si autentický výraz uchoval i exteriér budovy.

LV

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny