Závěr 19. století a první dekáda století minulého vnesly do středověkého jádra Plzně étos modernizace, který se projevil řadou úprav, přestaveb či demolic stávajících domů. Tento osud potkal i dva historické domy č. p. 159 a 160 v Bezručově ulici, které upravoval plzeňský stavitel František Kotek ještě v roce 1899. Vrchní sládek Měšťanského pivovaru v Plzni Adolf Bayer zamýšlel na jejich místě vystavět nový čtyřpodlažní obytný dům. Plány pro realizaci jeho záměru vypracoval v roce 1912 vídeňský architekt Ludwig Tremmel, který v letech 1907–1918 působil v Plzni, kde navrhl řadu činžovních domů a také budovu obchodního domu Vesecký (C1–127). Architekt v téže době zpracoval i návrh vedlejšího nárožního domu č. o. 11 s pobočkou bankovní a směnární akciové společnosti Mercur. Obě stavby si jsou architektonicky velice blízké; rukopis autora, tíhnoucího k novoklasicismu, je na jejich exteriéru dobře patrný.
O souhlas se stržením starších domů Bayer požádal v lednu 1913. Bourání se ujal plzeňský stavitel František Němec starší, který poté také vystavěl dům nový. Sám Němec je patrně autorem změn původního projektu a je podepsán také pod dokumentací skutečného provedení stavby z roku 1914. Asi nejvýraznějším Němcovým zásahem byla úprava symetrického uličního průčelí, které doplnil o velkorysý portál s kanelovanými sloupy, jímž orámoval hlavní vstup. Boční vstupní domovní vestibul a jeho dekorativní štuková výzdoba byla součástí původního návrhu Ludwiga Tremmela.
Parter objektu, původně koncipovaný pro tři obchody, byl upraven pro potřeby pobočky Anglo-rakouské banky, roku 1920 transformované na banku Anglo-československou (nový název ústavu se objevil i na fasádě domu). Ředitelem filiálky byl majitel domu Adolf Bayer. V přízemí byla situována čekací hala, pokladna, za ní pak kancelář ředitele a dále trezor, tvořený masivní železobetonovou stěnou. Další zázemí měla banka v suterénu. S výjimkou zadního dvorního traktu v prvním patře, který soustředil několik kanceláří, se ve druhém až čtvrtém podlaží nacházely byty různých velikostí. Všechny byly vybaveny koupelnami a komorami, některé i pokojem pro služku. Půda domu byla rozdělena na místnosti určené jako skladovací prostory pro jednotlivé byty. Budova již od počátku disponovala vyspělým technologickým vybavením – horkovzdušným podlahovým vytápěním, hydraulickým pohonem mříží, rozvody horké vody, výtahem na uhlí či pancéřovou skříní sloužící jako trezor.
Roku 1940 byly stavitelem Františkem Paškem provedeny drobnější opravy břízolitových omítek a okapních svodů; nápis na průčelí nesl nově název Pražská úvěrní banka. Na konci padesátých let minulého století byly prostory suterénu a přízemí adaptovány pro účely Krajské lidové knihovny. V současnosti užívá celou budovu Knihovna města Plzně.
LR
Stavebník
Adolf Bayer
Památková ochrana
Dům je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 44262/4-4713, zároveň je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové rezervace Plzeň.
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně