Činžovní dům Josefa Špalka st. s pasáží U Františkánů
1937–1938

V letech 1937–1938 vyrostla ve Františkánské ulici vedle obchodního domu Maxe a Olgy Veseckých další moderní činžovní stavba s obchodní pasáží. Projekt vypracovala kancelář plzeňského stavitele a zároveň majitele domu Josefa Špalka (1868–1960). Návrh s největší pravděpodobností vytvořil v roce 1936 jeho syn Antonín Špalek (1900–1972), který také vedl průběh stavebních prací. Na tvorbu otce i syna Špalkových měl v této době bezesporu zásadní vliv Antonínův mladší bratr, architekt a urbanista Josef Špalek (1902–1942), který po dokončení studií u Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění v Praze pracoval v ateliéru Jaromíra Krejcara a v roce 1927 navrhl pro svého strýce Jana Rohrera vynikající funkcionalistickou vilu v Plzni-Lochotíně. Díky bratrovi tak byl Antonín Špalek jistě velice dobře seznámen s pražským avantgardním architektonickým prostředím.

Novostavba částečně vycházela z dispozice původního historického domu, sestávajícího se ze dvou stavení s vnitřním dvorem. Starý objekt se již delší dobu nacházel v nevyhovujícím technickém stavu; také kvůli chybějící kanalizaci zde byly tristní hygienické podmínky. Proto město povolilo jeho demolici, přestože Státní památkový úřad v Praze požadoval zachování původní uličního průčelí. Do jednotného suterénu nového domu projektant situoval skladiště, kotelnu a sklepy pro nájemníky. Ústředním prostorem přízemí je dodnes průchozí obchodní pasáž spojující Františkánskou ulici s náměstím. Na konci pasáže, kterou lemují po stranách průběžné pásy prosklených výkladců a vstupy do jednotlivých prodejen, se rozprostírá shora osvětlená dvorana s původní sklobetonovou klenbou, jejíž čela zdobí nad výkladci černé a bílé skleněné obklady. Z dvorany vedou dvě protilehlá schodiště do prvních pater přední a zadní části domu. V pasáži se dochovala rovněž dobová černobílá keramická dlažba.

V prvním a druhém patře zadního „dvorního“ křídla vznikly vždy dva samostatné jednopokojové byty s předsíní, kuchyní, spíží, toaletou a koupelnou, zatímco v posledním podlaží se nacházela prádelna a sušárna s terasou. Přední část domu obrácenou průčelím do Františkánské ulice navrhl autor projektu naopak jako čtyřpatrovou. V prvním patře sídlila soukromá lékařská ordinace a v dalších podlažích byly situovány vždy dva prostorné dvoupokojové byty s kompletním příslušenstvím.  V podkroví se – stejně jako ve dvorní části objektu – nacházela prádelna s půdou a směrem do dvora terasa na klepání koberců.

Díky čistému řešení hlavního průčelí, geometricky členěného pouze pásy pravoúhlých oken a parapetů, dům dodnes vyniká nad okolní zástavbu. Puristicky strohé fasádě dodávají zvláštní eleganci černé opaxitové desky mezi okny a svislé pásy bílého skleněného obkladu na nárožích, které se setkávají pod konzolou střechy a vytvářejí rám celého průčelí. Přízemí se vstupem do obchodní pasáže dominují lehce předsazené subtilní velkoplošné výkladce se zaobleným nárožím. Jejich široké čelo nese bílý reklamní nápis PASÁŽ u FRANTIŠKÁNŮ, provedený technikou podmalby na černém skle.

AK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny