Obytný a obchodní dům pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtà v Terstu
1930–1932

Pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà byla založena roku 1838 v tehdy rakousko-uherském Terstu. Během prvních dvou let vznikla řada jejích poboček nejen na území monarchie (ve Vídni, Praze či Budapešti); na počátku 20. století pak společnost expandovala do dalších evropských zemí. Stále úspěšnější firma potřebovala náležitě reprezentativní filiálky. To se týkalo i Československa v období mezi oběma světovými válkami, kdy na našem území vznikla celá řada paláců Adrie. Nejdůležitější byl ten pražský, postavený v letech 1922–1925 podle projektu architektů Josefa Zascheho a Pavla Janáka na nároží Jungmannova náměstí a Národní třídy. Budovu v tehdy aktuálním dekorativistickém stylu doplňovala sochařská výzdoba od Jana Štursy, Wilhelma Srba-Schlossbauera (který nahradil původně osloveného Otto Gutfreunda), Bohumila Kafky a dalších.

V roce 1928 vznikla na základě návrhu Josefa Gočára a Bohumíra Kozáka studie královéhradeckého sídla pojišťovny. Téhož roku oslovila společnost Kamila Roškota, aby pro Prahu navrhl tzv. palác Adria II naproti Zascheho a Janákově budově na rohu Jungmannova náměstí. Vedení instituce si přálo, aby objekt měl hodinovou věž, s čímž však architekt nesouhlasil, a tak stavbu roku 1931 dokončil v poněkud pozměněné podobě pražský německy mluvící architekt Fritz (Friedrich) Lehmann, který pro pojišťovnu navrhl další dvě budovy – v Ústí nad Labem a v Plzni.

Přestože všechny tři Lehmannovy stavby pro Riunione Adriatica di Sicurtà vznikly v průběhu čtyř let, každá z nich je pojata v jiném architektonickém stylu. Ústecká budova je navržena v duchu německé expresionistické architektury a dominuje jí věžovité nároží s hodinami, podobně jako té pražské, která je však koncipovaná ve stylu klasicizující moderny. Naproti tomu plzeňská stavba, realizovaná místní firmou Františka Holcbechra v letech 1930–1932, má funkcionalistické tvary. Šestipodlažní budova v exponovaném místě na nároží Smetanových sadů a Klatovské třídy nahradila patrový dům s hostincem a vstoupila do generačního dialogu s protější novorenesanční budovou dnešního divadla J. K. Tyla, provedenou v letech 1897–1902 podle návrhu Antonína Balšánka.

Fritz Lehmann využil dispozic místa a navrhl velkorysý dům, měřítkem odpovídající velkoměstskému charakteru Klatovské třídy. Aby vytvořil dostatečný nástupní prostor do obchodního parteru, nechal architekt půdorysnou stopu objektu ve Smetanových sadech lehce ustoupit od uliční čáry. Postupně pak vypracoval několik variant řešení průčelí – s kamennými deskami, s dekorativistickými vodorovnými pásy obkladu či režného zdiva, s výraznou žerdí s názvem společnosti či se šířkově orientovanými okny. Fasády, jejichž větší část tvoří pětipodlažní arkýř se zaobleným nárožím a plochým zastřešením sloužícím jako terasa, jsou – s výjimkou parteru a mezaninu – opatřeny světlým keramickým obkladem, původně doplněným tmavými špaletami a plochami mezi obdélnými dvojdílnými, případně čtyřdílnými okny. Mezanin je obložen mramorovými deskami, zdůrazněn kordonovými římsami a ozdoben dvěma reliéfy Merkura a Ceres od Ladislava Šalouna. Kamenný obklad měl také parter s rozměrnými skleněnými výkladci a vstupy do prodejen. Zatímco přízemí sloužilo potřebám investora, v dalších patrech se nacházela řada luxusních bytů většinou se třemi obytnými pokoji, koupelnou, kuchyní a pokojíkem pro služku.

Polyfunkční charakter měly i další meziválečné objekty filiálek pojišťovny, ať už to byla liberecká pobočka, realizovaná v roce 1929 na základě projektu Maxe Kühna, či ve stejném roce dokončené ostravské sídlo navržené Bauerovým a Kotěrovým žákem Karlem Kotasem. V roce 1932 se Kotas stal hlavním projektantem společnosti a podle jeho návrhů byly realizovány například nájemní domy pojišťovny na nároží Žitné a Příčné ulice v Praze a úpravy hotelu Esplanade. V letech 1937–1938 bylo na základě Kotasova projektu postaveno monumentální brněnské sídlo pojišťovny, která v té době působila již ve 26 zemích světa. Činnost Riunione Adriatica di Sicurtà v Československu skončila se znárodněním v roce 1945. Někdejšího vlastníka domu, který si zachoval svoji původní podobu a od roku 2002 je nemovitou kulturní památkou, však od dob první republiky až donedávna připomínal název bufetu v přízemí.

LV – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny