Bytový dům Lidové university Husovy s biografem
1938–1939

Prokopova 102/14 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
MHD: Prokopova (TROL 10, 13, 14)
Mrakodrap (BUS 20, 27, 34, 35, 57, TROL 11, 12, 15, 16, 17, 19)
GPS: 49.7428469N, 13.3787125E
Architekt:
Stavitel:
Prokopova 102/14 (foto 01), autor: Petr Jehlík, 2015 Prokopova 102/14 (foto 02), autor: Petr Jehlík, 2015 Prokopova 102/14 (foto 03), autor: Petr Jehlík, 2014 Prokopova 102/14 (foto 04), autor: Petr Jehlík, 2014 Prokopova 102/14 (foto 05), autor: Petr Jehlík, 2014 Prokopova 102/14 (foto 06), autor: Petr Jehlík, 2014 Prokopova 102/14 (foto 07), autor: Petr Jehlík, 2014 Prokopova 102/14 (foto 08), autor: Petr Jehlík, 2014 Prokopova 102/14 (01), Zdroj: Archiv města Plzně: Sbírka fotografií, i. č. o 1240, LP 266/25 Prokopova 102/14 (02), Zdroj: Archiv města Plzně: Sbírka fotografií, i. č. o 1240, LP 266/25 Prokopova 102/14 (03), Zdroj: Archiv města Plzně: Sbírka fotografií, i. č. o 1240, LP 266/25 Prokopova 102/14 (1958–1959 půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1958–1959 půdorys I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1958–1959 půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 pohledy), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 půdorys zvýšeného suterénu), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 půdorys zvýšeného přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 půdorys zvýšeného I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 svislý řez 5–5'), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 svislý řez 6–6'), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 svislý řez 7–7'), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 svislý řez 8–8'), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1959 pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 půdorys základů), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 půdorys suterénu), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 půdorys I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 půdorys III. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 půdorys IV. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 půdorys podkroví), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 svislý řez 1–1'), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 západní průčelí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 jižní průčelí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1961 východní průčelí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1963 jižní průčelí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1963 východní průčelí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1964 půdorys adaptace sálu ve III. patře), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1976 provozní budova – půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1976 provozní budova – půdorys I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1976 provozní budova – půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1976 provozní budova – svislý řez A–A'), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1976 provozní budova – východní pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1976 provozní budova – západní pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Prokopova 102/14 (1976 provozní budova – jižní pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv

Historie pětipodlažního funkcionalistického domu č. o. 14 v Prokopově ulici, do něhož generace Plzeňanů po pět desetiletí chodily za divadlem, sahá do poloviny dvacátých let minulého století. Tehdy bylo toto místo předmětem úvah v souvislosti s hledáním definitivní lokality pro výstavbu městských lázní nebo jiné veřejné budovy, nového sídla Řemeslnické besedy či Živnostensko-občanského stavebního družstva. Roku 1927 vykoupilo město Plzeň pozemky po rodině Halbmayerů, která zde vlastnila dnes již neexistující parní mlýn. Od města pak parcely získalo Lidové stavební bytové družstvo a v letech 1938–1939 na nich realizovalo čtyřpatrový bytový dům s biografem pro Lidovou universitu Husovu (LUH).

Myšlenka zřídit v Plzni objekt LUH však v západočeské metropoli existovala již od vzniku československého státu. Úkolem a cílem kursů a škol LUH bylo „umožniti co nejjednodušším způsobem každému, bez ohledu na předchozí vzdělání, aby mohl doplniti praktické nebo vědní vzdělání svoje v době, kdy mu to dovoluje jeho povolání“. Nová budova měla původně navázat na soubor domů Okresní nemocenské pojišťovny (C1–1000) a Masarykova studentského domu na Denisově nábřeží (C1–1150). V omezené soutěži, vypsané na toto místo v roce 1932, byly oceněny návrhy Lea Meisla, Kamila Roškota, Václava Neckáře a Bohumila Chvojky, autora sousedního komplexu budov (kromě nich byli k účasti vyzváni Jan Mentberger, Jan Gillar a Jaroslav Fišer). Vypracováním výsledného návrhu však byl po jistých peripetiích pověřen Václav Klein, jeden z architektů městského stavebního úřadu (který se soutěže vůbec neúčastnil). Klein navrhl nenápadnou budovu strohých modernistických forem s plochou střechou a hladkou puristickou fasádou, jejíž hlavní část člení pouze rastr trojdílných oken. Stavbu provedl – již na místě v Prokopově ulici – plzeňský stavitel Antonín Špalek.

Víceúčelový sál kina Bio Universita měl kapacitu přibližně 450 osob v přízemí a v lóžích a 120 osob na balkoně. Kromě sálu, situovaného ve dvorním traktu, byla v přízemí návštěvníkům kina k dispozici pokladna s předsíní a šatnou, jeden hlavní a dva boční foyer, dva bufety a toalety pro dámy a pány. Živý uliční parter budovy zajistily tři obchody. Patro s dalšími dvěma foyer, kuřárnami a také nezbytnou projekční komorou s navijárnou bylo přístupné dvěma schodišti. Další samostatné schodiště vedlo z přízemí do obytné části objektu, která v prvním, druhém i třetím patře soustředila po dvou bytech, ve čtvrtém patře pak tři byty a v podkroví kromě jednoho bytu i prádelnu a půdu. Bytový dům byl rovněž vybaven osobním a nákladním výtahem.

V padesátých letech bylo kino pojmenováno podle novináře Julia Fučíka, který prožil v Plzni své dětství a ve zdejším Městském divadle, kde byl tehdy v angažmá jeho otec, ztvárňoval dětské role. Do roku 1957 se datuje plán adaptace budovy na Komorní divadlo, menší scénu divadla Josefa Kajetána Tyla. Na základě projektu architekta Svatopluka Jankeho, tehdy činného v plzeňském Stavopravu, byla stavba rozšířena o dvorní přístavbu a nástavbu nad hlavním sálem, kam bylo situováno zázemí divadla. Do přízemí byly umístěny sklady nábytku a dekorací a do prvního a druhého patra sprchy, šatny, zkušebny, příruční sklad kostýmů a místnost vlásenkáře. V roce 1964 vypracoval inženýr Anton Husár projekt rekonstrukce interiéru. Autor divadelnímu prostředí vdechl výraznou barevnost a doplnil jej uměleckými díly – oponou provedenou podle návrhu Slavoje Nejdla a Bořivoje Raka či osvětlovacími tělesy Pavla Gruse. Takzvaný Modrý salonek byl zařízen atypickým nábytkem a sousední bufet ozdobila socha Jiřího Hanzálka. Přestože kolaudace přestavby proběhla v červnu roku 1966, premiéra Tylovy Tvrdohlavé ženy se konala již v prosinci 1965. Trvalý provoz ovšem divadlo zahájilo až sezonou 1966/1967. Poslední představení se v Komorním divadle uskutečnilo v květnu 2014. Další osud budovy zatím není znám.

 

LR – PK

Stavebník

Lidové stavební a bytové družstvo

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně