Plzeňský železniční uzel, budovaný v rychlém sledu mezi léty 1861–1877, se díky své klíčové poloze na západě Čech řadil mezi nejdůležitější svého druhu v rámci rakousko-uherské monarchie. Význam plzeňské „křižovatky“, která podstatně ovlivnila další rozvoj zdejšího průmyslu, umocnila výstavba velkorysých drážních objektů: budovy Centrálního nádraží císaře a krále Františka Josefa I. z let 1902–1907 a sídla Ředitelství státních drah ve Škroupově ulici z let 1895–1897.
Plzeňské ředitelství, jedno z pouhých čtyř na našem území před rokem 1918, obhospodařovalo tratě v celých severozápadních, západních a jihozápadních Čechách a zároveň v části jižních Čech. Jeho mohutná novorenesanční budova však po jisté době přestala potřebám drážního provozu stačit. Roku 1924 k ní proto ředitelství nechalo připojit nádvorní přístavbu a zakoupilo pozemek přilehlý k Purkyňově ulici. Nová administrativní budova na jeho místě však vznikla až v poválečné době, v rámci tzv. dvouletého plánu mezi roky 1948 a 1952. Její projekt vypracoval manželský pár architektů Jarmila Lisková a Ivan Šula ještě v duchu meziválečné funkcionalistické architektury, typické právě pro „dvouletkovou“ výstavbu. Její ohlasy lze spatřovat jak v uplatnění charakteristického keramického obkladu fasády v úrovni přízemí, tak i v trubkovém zábradlí nejvyššího patra, jehož ustoupení stírá výrazný výškový nepoměr mezi sousedícími domy – bývalým Německým reálným gymnáziem vlevo a rodinným domem Richarda Krofty (C1–1972) vpravo. Od těchto budov se stavba drážního ředitelství odlišuje také svou jednoduchou hladkou fasádou, kterou rytmizuje pouze pravidelný rastr trojdílných oken. Vstup, umístěný ve středové ose průčelí, není nijak akcentován a v poměru k velikosti domu je překvapivě malý a nenápadný. Objekt má pro administrativní stavby typické trojtraktové upořádání s chodbou uprostřed probíhající po celé délce budovy a s prostornou schodišťovou halou.
Architekti zároveň s touto novostavbou navrhli i nástavbu čtvrtého patra původní budovy ředitelství na nároží Škroupovy a Jagellonské ulice a propojili jednotlivé části komplexu. Poválečné sídlo státních drah do dnešní doby prošlo dílčí rekonstrukcí, jejíž součástí byla výměna oken v přízemí a v prvním patře. Členění oken bohužel nerespektuje malý postranní světlík, zdánlivě nepodstatný detail, který však díky svému střídavému umístění v levém či pravém okenním křídle bránil jednotvárnému vyznění fasády.
AŠ
Stavebník
Ředitelství státních drah v Plzni
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
Literatura
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
- SOA v Plzni (fond Škodova strojírna; fond Závody V. I. Lenina Plzeň, n. p.; fond Škoda a. s.; fond Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni; fond ASAP – Desenský)