Jaroslav Čada

Architekt Jaroslav Čada se narodil v roce 1889 v Plzni. V roce 1910 začal studovat architekturu na České škole technické v Praze, studia na nynější ČVUT však dokončil až po válce v roce 1918. Jeho tvorba byla po celou dobu úzce spjata se západočeskou metropolí. Od roku 1928 působil jako profesor na zdejší I. státní průmyslové škole (dnešní SPŠ stavební) na Chodském náměstí, kde setrval až do roku 1958.

Ve třicátých letech patřil Jaroslav Čada mezi aktivní členy Sdružení západočeských výtvarných umělců a hojně se účastnil společných architektonických výstav. V roce 1931 navázal ve spolupráci s architektem Vladimírem Weingärtnerem na práci Hanuše Zápala a na výzvu městské rady společně vytvořili návrhy nové budovy školy Dr. Matouše Mandla (nynější Masarykovo gymnázium, Plzeň) v Petákově ulici. Tímto objektem měl být dokončen soubor budov Obchodní akademie a Národní banky československé (C1–1530), dominující dnešnímu náměstí T. G. Masaryka. Výsledný konzervativní charakter stavby, jíž však autoři vetkli moderní funkční dispozici, vyplynul právě z požadavků na harmonické dokomponování bloku zmíněné dvojice budov.

V první polovině třicátých let se Jaroslav Čada také zúčastnil soutěže na návrh budov plzeňských živnostenských škol pokračovacích na Denisově nábřeží a získal jednu ze tří hlavních cen. Na základě toho pak ve spolupráci s Bohumilem Chvojkou a Václavem Neckářem vypracoval funkcionalistický projekt tehdy největšího souboru školních budov v Plzni. Na dalších fázích nikdy neuskutečněného návrhu se však již nepodílel.

Kromě veřejných budov Jaroslav Čada v Plzni realizoval také několik rodinných domů a vil, mezi nimiž vyniká vila Karla a Boženy Svobodových v Plzni-Lochotíně z let 1932–1934.

AK

1931
Urnový náhrobek na Malvazinkách, Praha