Karel Hájek

Díky vysokoškolskému vzdělání – zpravidla na pražské technice – získala část plzeňských stavitelů v období mezi světovými válkami titul inženýra. K několika výjimkám, kterým „stavovský titul“ propůjčilo příslušné ministerstvo, patřil stavitel a stavební podnikatel Karel Hájek. Pocházel z Jankova u Votic a v Plzni působil již před první světovou válkou. Tehdy také provozoval filiálku v Blovicích. V roce 1909 se zde oženil s Miladou Dirlamovou; jejich manželství pravděpodobně zůstalo bezdětné. 

V letech 1914–1915 stál coby stavitel i jeden z investorů za vznikem reprezentativního obytného domu při křížení Mánesovy ulice a Klatovské třídy, do nějž pak přesunul i sídlo své firmy. Není vyloučeno, že byl i autorem projektu, který se navzdory nárožní věži i dekorativním prvkům na fasádě již hlásí k moderně. Velmi uměřené modernistické pojetí pak charakterizuje Hájkovy návrhy a realizace zpravidla nájemních domů z třicátých let a počátku čtyřicátých let minulého století. U některých z nich navíc figuroval i jako stavebník – například u dvojdomu v ulici Politických vězňů 39–41 nebo dům v Čechově 16. Své realizace zpravidla označoval reklamní tabulkou, tak jako u obchodního a nájemního domu Marie Staré v Solní 12, jehož funkcionalistické průčelí se vymyká okolní starší zástavbě. Jeho nejvýraznějším zdejším dílem zůstává zastřešení výstavu Měšťanského pivovaru s železobetonovou konstrukcí segmentových oblouků z konce dvacátých let.

Bez autorského vkladu Hájek vystavěl několik nájemních domů pro Škodovy závody, železniční zaměstnance či Lidové stavební a bytové družstvo, ale také modlitebnu Korandova sboru na Anglickém nábřeží. Téměř po celá třicátá léta působil jako v představenstvu správního výboru místní pobočky Svazu inženýrů, stavitelů a mistrů zednických.

PK – AN