František Beneš

Plzeňský architekt a stavitel František Beneš, narozený 13. března 1879, patřil mezi nejčinorodější projektanty v západočeské metropoli. Absolvoval zde průmyslovou školu a následně získal praxi v plzeňském ateliéru renomovaného architekta Aloise Čenského. V letech 1899–1937 působil na stavebním úřadě města Plzně, v té době spolupracoval mimo jiné s Kamilem Hilbertem, Viktorinem Šulcem, Hanušem Zápalem či Josefem Farkačem a věnoval se také památkovým obnovám cenných historických objektů (např. budovy radnice a tzv. Císařského domu, Gerlachovského domu, kostela sv. Jiří v Plzni-Doubravce).

Navzdory svému tradičnímu školení v duchu historismů 19. století se František Beneš snažil vyrovnat i s novými stylovými proudy v architektuře: od národního slohu (Městské domy sociální péče, C1–523) přes ohlas idejí anglického hnutí Arts and Crafts a tzv. venkovského revivalu (vlastní vila v Plzni-Lochotíně, lesovna v Zábělé) až po purismus a funkcionalismus (budova Městských technických úřadů, C1–1900 či Pavilon 7 v borském areálu dnešní Fakultní nemocnice Plzeň, C3–1128C).

AŠ

1907–1914
Restaurování a modernizace budovy radnice a tzv. Císařského domu, náměstí Republiky 1 a 3, Plzeň (soutěžní návrh 1905)

první dekáda 20. století
Centrální městský hřbitov (dnes Ústřední hřbitov), Rokycanská 125, Plzeň (s Josefem Farkačem)

1910
Obchodní a živnostenská komora, Plzeň (s Viktorinem Šulcem)

kolem 1910
Restaurování Gerlachovského domu pro Národopisné muzeum Plzeňska, Dřevěná 4 a 6, Plzeň (s Kamilem Hilbertem a Josefem Farkačem)

1912–1913
Restaurování kostela sv. Jiří, Ke Svatému Jiří, Plzeň-Doubravka (s Josefem Farkačem)

1923–1924
Lesovna v Zábělé, č. p. 77, Plzeň-Bukovec