Vladislav Šimáček

Životopis architekta

Stavitel a stavební podnikatel Vladislav Šimáček zanechal v Plzni jen omezený počet realizací, které až na výjimky také sám navrhl. Několik zpravidla obytných budov ze 30. let však svědčí o jeho nadání, tak nesamozřejmém pro stavitele bez vysokoškolského vzdělání. Šimáček, jehož snad díky sňatku s dcerou Václava Paška Miladou pojila příbuzenská vazba se stavitelskou rodinou Paškových, své schopnosti naznačil již v roce 1932 návrhem a provedením přestavby někdejšího skladiště na sídlo zasilatelského a dopravního podniku Bohumila Panýrka na nároží dnešní Budilovy a Divadelní ulice. Stavba vyniká pochozími terasami plochých střech i puristicky strohou fasádou, plasticky členěnou průběžnými římsami.

V letech 1933–1934 Šimáček navrhl a realizoval vlastní vilu v Mírové ulici 4 ve vilové kolonii Bezovka. Stavbu navrhl pod vlivem tzv. emocionálního funkcionalismu, který – pravidlům vědeckého funkcionalismu navzdory – nepopírá uměleckou povahu architektury. Ambice autora projektu prozrazuje vytříbené hmotové řešení ploše zastřešené budovy, hladké fasády či nautický motiv půlválcové schodišťové „věže“. Přesvědčivě dokázal Šimáček pojednat i menší modernistický rodinný dům Josefa Boudy v ulici Bohuslava Martinů 28, ale i dvojici dvojdomů s tradicionalistickou polovalbovou střechou v Brožíkově ulici 34–40.


PK – AN