Vilém Beer

Vilém Beer se narodil 12. dubna 1900 do rodiny Josefa Beera, plzeňského krejčího židovského původu. Kromě stavebních realizací je Beer spojen s Plzní hrobem svého otce Josefa (1870–1932) a mladší sestry Trude (1901–1933), který se nachází na Novém židovském hřbitově u Rokycanské třídy. Vilém Beer přesídlil po studiích natrvalo do Prahy, kde zpočátku spolupracoval se stavitelem Janem Tatzlem. Roku 1926 společně adaptovali podkroví domu v Nekázance 8 a zřídili si zde svůj ateliér. V následujícím roce upravili ještě sousední půdní prostor v Nekázance 10 na fotoateliér. Na sklonku dvacátých let Vilém Beer přesídlil na lepší adresu, když si zřídil kancelář v paláci Fénix na Václavském náměstí. V Praze Beer navrhl dva rodinné domy do vilové čtvrti Ořechovka ve Střešovicích; dům v ulici Pod Vyhlídkou 6 se nápadně podobá vile manželů Penížkových z plzeňské ulice Zikmunda Wintra 19 (C4–1835). Patrně posledními realizacemi architekta Beera jsou řadové rodinné domy a dvojdomy ve Svátkově ulici v Praze-Smíchově, vystavěné v letech 1934–1935.

Na přelomu dvacátých a třicátých let Beer vypracoval šest návrhů rodinných a činžovních domů do Plzně. Ve vilové čtvrti Bezovka se kromě výše zmíněné vily Penížkových nacházejí ještě dvě téměř totožné vily manželů Löbnerových a Krausových ve Schwarzově ulici 48 a 50 z let 1928–1929 (C4–1846) a také vila manželů Brunnerových v ulici U Svépomoci 13 z let 1929–1930. Podobně jako ostatní Beerovy domy v Bezovce odráží i tato vila architektovo novoklasicistní cítění. Další dvě budovy spojené s Beerovým jménem nalezneme v historickém centru Plzně. Jednou z nich je činžovní dům v Riegrově ulici 5 (C1–208), vystavěný v roce 1930 pro židovského obchodníka s látkami Rudolfa Kohna, druhou pak představuje obchodní a obytný dům Karla a Růženy Weinerových na náměstí Republiky 22 z let 1928–1931 (C1–136). Stavebníkem této budovy byl židovský podnikatel s koženou galanterií. Architekt Beer je rovněž autorem žulového náhrobku bankéře Siegfrieda Glaubera a jeho ženy Hermine na plzeňském židovském hřbitově.

Se svými klienty měl Beer společný nejen židovský původ, ale bohužel i tragický osud. Většinu stavebníků postihly nacistické protižidovské zákony; nejprve byli zbaveni důstojnosti a posléze i života v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Sám Vilém Beer byl 9. března 1943 transportován do Terezína a poté 28. října 1944 do Osvětimi, kde se připojil k více než milionu tamních obětí holocaustu.

LR

1926
Adaptace podkroví domu na vlastní ateliér, Nekázanka 8, Praha (s Janem Tatzlem)

1926–1927
Dva rodinné domy, Praha-Střešovice

1927
Adaptace podkroví domu na fotoateliér, Nekázanka 10, Praha (s Janem Tatzlem)
Nástavba domu, Truhlářská, Praha

1929–1930
Vila Rudolfa a Olgy Brunnerových, U Svépomoci 13, Plzeň

1934–1935
Řadové rodinné domy a dvojdomy, Svátkova, Praha-Smíchov