Datum narození: 10. 12. 1870 Brno
Datum úmrtí: 23. 8. 1933 Kalksburg u Vídně
„Prosté curriculum vitae. Není profesorem, nemá akademických hodností, je Adolfem Loosem, sociálním myslitelem, hudebníkem, učitelem. Rádcem a otcem moderní architektury užitkové. Přítel Petra Altenbergra, propagátor Arnolda Schönberga, sběratel Kokoschky, je však dostatečně znám. Obávám se však, že více pro své chování, plné důsledného sarkasmu, jenž se počestnému vídeňskému občanu jevil nepřijatelně výstřední.“ Tato slova, která napsal Karel Lhota u příležitosti 60. narozenin svého učitele a spolupracovníka do časopisu Architekt SIA, výstižně charakterizují osobnost jednoho ze zakladatelů moderní architektury.
Adolf Loos se narodil v prosinci roku 1870 v Brně do rodiny kameníka a sochaře. Nebyl zrovna excelentní student – gymnazijní léta strávil v Brně, Jihlavě, Liberci a Melku, maturitu složil na Německé státní průmyslové škole v Brně. Svá architektonická studia, která započal na vídeňské Akademii užitých umění a pokračoval v nich na univerzitě Drážďanech (1889–1890 a 1893), nikdy nedokončil. Nová poznání mu přinesla jeho cesta do Spojených států, kde vystřídal řadu zaměstnání a seznámil se se zdejší architektonickým děním. Nejvíce byl zaujat myšlenkami Louise H. Sullivana, které ho přivedly k úvahám o ornamentu, jež později rozvinul ve své vlastní tvorbě a teorii, především v radikální stati Ornament a zločin (1908).
V roce 1896 se usadil ve Vídni, kde byl nejprve zaměstnán v ateliéru architekta a urbanisty Carla Mayredera, ale hned v následujícím roce si založil vlastní projekční kancelář. Loos patřil mezi vídeňské intelektuály a právě polemiky s nimi tříbily jeho sarkastický pohled na tehdejší kulturu všeobecně, nejen na architekturu. Jeho texty, publikované řadou tehdejších periodik, byly především ostrou kritikou secese a vídeňského měšťáckého vkusu. Tato kritika se pak často obracela proti němu, nejvíce po dostavbě obchodního domu firmy Goldman & Salatsch (1910) na Michelském náměstí, který se stal předmětem mnoha karikatur. Obyvatele Vídně provokoval také Loosův nonkonformní životní styl. Jeho radikální přístup k architektuře si však našel i své příznivce, a to jak ve Vídni, tak i v Plzni či jeho rodném Brně, pro které realizoval v letech 1910–1914 vilové stavby. Ačkoli Loos sám svá studia nedokončil, založil si ve Vídni roku 1912 vlastní architektonickou školu, kterou navštěvovali mimo jiné Paul Engelmann, Heinrich Kulka, Richard Neutra, R. M. Schindler a další.
Na počátku dvacátých let byl Loos jmenován vedoucím architektem bytové výstavby města Vídně, což ho přivedlo k návrhům funkčního úsporného rodinného bydlení doplněného o terasovité zahrady (Heubergsiedlung, 1921), od nichž dospěl až k experimentálním terasovým domům (Grandhotel Babylon, 1923). V roce 1923 se na čas vrátil do svého rodného města, kde přednášel dějiny umění na fakultě architektury, scházel se s místní aktivní architektonickou obcí (Wiesnerem, Fuchsem a dalšími) a psal do časopisu Bytová kultura vedeného jeho přítelem a pozdějším propagátorem Loosova díla Bohumilem Markalousem. Začal také spolupracovat s Janem Vaňkem a UP závody, o jejichž odbyt se staral později i v Paříži. Léta 1924–1928, která strávil ve francouzské metropoli, Loosovi přinesla množství významných setkání se světově proslulými architekty v čele s Le Corbusierem, ale podstatně méně zakázek. Realizoval zde například dům s ateliérem pro dadaistu Tristana Tzaru.
Většího úspěchu na tomto poli zaznamenal v závěru dvacátých let v Československu: v Plzni se svými spolupracovníky navrhl řadu interiérů (a navázal tak na své zdejší působení z konce desátých let), v Praze společně s Karlem Lhotou Müllerovu vilu, v Náchodě pak obytnou kolonii řadových domů pro zaměstnance továrníka Mollera, pro nějž ve Vídni postavil vlastní vilu. Jeho myšlenky tehdy u tuzemských architektů a teoretiků získaly značný ohlas (V. V. Štech, Oldřich Starý, Karel Teige); jeho dílo nejvíce podporoval Bohumil Markalous, který publikoval výběr Loosových statí Řeči do prázdna.
U příležitosti Loosových šedesátých narozenin vyšla v československých odborných periodikách řada oslavných studií, ve Vídni byla uspořádána výstava jeho celoživotního díla a vůdčí osobnosti evropského kulturního života (James Joyce, Valéry Lerbaud, Karl Kraus, Heinrich Mann, Arnold Schönberg a další) volaly po založení architektonické školy, jež by nesla jeho jméno. Od československého státu se mu dostalo také finanční pocty a čestného důchodu, jenž byl pro architekta zápasícího celý život s financemi a žijícího často z podpory svých přátel mimořádně důležitý. V posledních letech svého života Loos se svou třetí ženou Claire, pocházející z Plzně, často cestoval nejen za svými zákazníky, ale později především po lázeňských areálech, kde si léčil své podlomené zdraví.
Adolf Loos zemřel v srpnu 1933 v sanatoriu v Kalksburgu u Vídně. V tomto městě byl také původně pohřben. O rok později bylo jeho tělo přeneseno na vídeňský Ústřední hřbitov, kde bylo místo jeho posledního odpočinku osazeno náhrobkem zhotoveným podle jeho vlastního návrhu. Náhrobek byl podle Loose vedle pomníku jediným architektonickým prvkem, který lze označit za umění – na rozdíl od architektury samotné. Názor, že architektura není umění, převzala od Loose celá generace funkcionalistů. Podobně jako jim záleželo i Loosovi na funkčním rozvrhu prostoru – jeho koncept tzv. raumplanu nicméně spočíval v uspořádání jednotlivých prostorů v různých výškových úrovních. V celé řadě dalších témat se názory Loose a funkcionalistických architektů lišily ještě výrazněji – Adolf Loos až do konce svého života zůstal formálním puristou uznávajícím architektonickou tradici, vyznávajícím symetrii a obdivujícím přírodní ornament materiálu.
LV
1896–1900
Dům Marie Loosové, č. p. 104, Nedvědice
po 1896
Regulační plán města Brna
1897
Salon Ebenstein, Kohlmarkt, Vídeň, Rakousko
1899
Café Museum, Vídeň, Rakousko
1900
Heroldův dům, Jiráskova, Brno
1904–1907
Dům MUDr. Julia Perla, Slovanská 9, Nový Jičín
1906
Návrh na výstavní pavilon firmy Siemens-Halske v Liberci
1907
American Bar, Kärtner Durchgang 10, Vídeň, Rakousko
1908
Zařízení bytu Artura Friedmanna, Nádražní, Šternberk (objekt byl zbořen kolem roku 1970)
1910
Úpravy řadového rodinného domu, Jiráskova 26, Brno-Veveří
Zařízení bytu prof. Fischla, Praha-Smíchov
Zařízení bytu pana Samka, Krnov
Haus Steiner, St. Veit-Gasse 10, Vídeň, Rakousko
1910–1913
Krejčovský salon Knize, Graben 13, Vídeň, Rakousko
1911
Obchodní dům Goldman & Salatsch, Michaelerplatz 3, Vídeň, Rakousko
1912
Manzovo knihkupectví, Vídeň, Rakousko
1913
Haus Scheu, Larochegasse 3, Vídeň, Rakousko
1914
Vila ředitele cukrovaru JUDr. Viktora Bauera, Loosova 214, Hrušovany u Brna
po 1914
Návrh domu pro Hermanna Konstandta, Olomouc (nerealizováno)
1916–1922
Hlavní tovární budova cukerní rafinerie, Hrušovany u Brna
1919
Interiér zámku, Kunín u Suchdolu
1924–1925
Přestavba a částečné zařízení domu (tzv. zámečku) JUDr. Viktora Bauera, Výstaviště 1, Brno-Pisárky
Spolupráce s firmou Spojené uměleckoprůmyslové závody, a. s., Brno
1925
Rodinné domky, Partyzánská 244 a 245, Černá Hora (s Janem Vaňkem a Janem Buchmayerem)
1925–1926
Rodinné domky, Alešova 30, 32, 34, 36, 38 a 40, Brno-Černá Pole (s Janem Vaňkem, Jaroslavem Gruntem a Stanislavem Kučerou)
1926
Dům a studio Tristana Tzary, Junot 15, Paříž, Francie
1927–1928
Vila Moller, Vídeň, Rakousko
1928–1930
Müllerova vila, Nad Hradním vodojemem 14, Praha-Střešovice
1928–1931
Kolonie rodinných dělnických domků, Na Vyšehradě 154–161, Náchod
1930
Návrh na sál autoklubu, Plzeň
1930–1931
Úprava a zařízení sanatoria Esplanade MUDr. Hermana Simona, Stará Louka 36, Karlovy Vary (zničeno 1949; s Rudolfem Welsem a Y. Kurtem Ungerem)
Částečné zařízení vily Dr. Ing. Lumíra Kapsy, Na Zátorce 18, Praha-Bubeneč (s Karlem Lhotou)
Návrh patrového bytu a úprav v nájemném domě Jindřicha Jordana, Sedlákova 27, Brno-Stránice (nerealizováno)
1931
Návrh nájemních domů s malými byty, mezi ulicemi K Vinohradské nemocnici a Uhříněvskou, Praha-Vinohrady (s Y. Kurtem Ungerem, nerealizováno)
Návrh dvojdomu pro sídliště Baba, Praha-Dejvice (s Heinrichem Kulkou; nerealizováno)
Zařízení lázeňského domu Merkur Oskara Singla, Mariánské Lázně
1931–1932
Dům JUDr. Josefa Winternitze, Na Cihlářce 10, Praha-Smíchov (s Karlem Lhotou)
1932
Návrh domu Dr. Kleina, Mariánské Lázně (nerealizováno)
Návrh rodinného domku pro Evu Müllerovou, tzv. Poslední dům (nerealizováno)
1933
Návrh domu Růženy Jirátové-Kabátové, Na Zátorce, Praha-Bubeneč (nerealizováno)