Leo Meisl

Plzeňský německý mluvící architekt Leo Meisl obohatil plzeňskou architektonickou kulturu o soubor vynikajících staveb reflektujících soudobé dění v pražském prostředí a navazující na emocionální (poetickou) polohu evropského funkcionalismu, která dbala na estetické a psychologické působení architektury. Elegantní křivky i čisté geometrické tvary, nautická symbolika, variace keramických obkladů a kontrast křehkých stavebních hmot s velkými prosklenými plochami jsou společným jmenovatelem Meislova vrcholného, bohužel nedlouho trvajícího tvůrčího období.

Leo Meisl se narodil 10. září 1901 do rodiny židovského obchodníka Karla Meisla v Plzni. Zde také navštěvoval německou státní reálku. V roce 1925 absolvoval Deutsche Technische Hochschule – německou techniku v Praze – a kolem roku 1930 se usadil v Plzni, kde působil jako samostatný architekt. Těžištěm jeho tvorby se staly zejména adaptace interiérů pro židovskou klientelu (například pro Ottu Theinera a Františka Edelsteina) a projekty činžovních domů a soukromých rodinných vil. Věnoval se také drobné funerální architektuře (náhrobek Adolfa Riedla) a v letech 1931–1936 aktivně působil ve Sdružení západočeských výtvarných umělců, jehož výstav a architektonických soutěží se často účastnil. Meislovým nejrozsáhlejším projekčním úkolem bylo architektonicko-urbanistické řešení areálu Městského výstaviště z let 1937–1938, na jehož realizaci spolupracoval s Karlem Krůtou a Stanislavem Smolou (C2–2861).

Kvůli Meislovu židovskému původu jeho bezmála desetiletá profesní dráha na konci třicátých let upadla, obzvlášť po 28. červenci 1939, kdy na území protektorátu Čechy a Morava vstoupily v platnost norimberské rasové zákony. Přestože byl Meisl následně různě perzekvován (byl nucen se přestěhovat a přenechat byty ve vlastním činžovním domě bytovému úřadu), nebyl zařazen ani do jednoho ze tří transportů plzeňských židovských obyvatel vypravených do Terezína v lednu 1942. Jako datum jeho odchodu z Plzně se tradičně uvádí 21. leden 1943 – z tohoto dne se dochoval Meislův poslední údaj na ohlašovacím lístku pro nájemníky. Podle svědectví pamětníků architekt následně změnil podobu a skrýval se v Praze, kde byl však nakonec zatčen a následně deportován do Terezína. Dne 18. listopadu 1944 Leo Meisl v koncentračním táboře zemřel.

AŠ

1930
Projekt úpravy fasád Hotelu Continental, Zbrojnická 8, Plzeň

1930
Soutěžní návrh „Hurvínek“ na Bio Elektra, Plzeň (3. místo)

1932
Návrh budovy Lidové university Husovy, Denisovo nábřeží, Plzeň

1934
Adaptace obchodních výkladců pro Emila Wollnera, Klatovská třída 12, Plzeň
Návrh tenisových hřišť a klubovny na tzv. Střelnici, Plzeň

cca 1937
Návrh uličního průčelí Společenského domu, Pobřežní 10, Plzeň

1937
Vila kameníka Jana Kokošky, Nepomucká 10, Plzeň (Hradiště u Plzně)

1937–1938
Pavilon Měšťanského pivovaru v areálu Městského výstaviště, Radčická 2, Plzeň

1938–1939
Okresní soud a finanční úřady, č. p. 493, Plzeň-Kralovice