František Faltus

Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc., dlouholetý pedagog, technický expert a autor mnoha odborných publikací, byl významným průkopníkem v oblasti svařovaných ocelových konstrukcí. Ve třicátých letech minulého století se stal jedním z prvních konstruktérů na světě, kteří navrhovali plnostěnné svařované nosníky. František Faltus po celý život usiloval o rozvoj oboru ocelového konstruktérství, a to jak v teoretické rovině výuky a výzkumu, tak v rovině praktické aplikace ve výstavbě.

Narodil se v české rodině ve Vídni, kde také vystudoval reálku a později Vysokou školu technickou (stal se zde rovněž cvičitelem a posléze náčelníkem Jednoty Sokol Vídeň I). Po složení závěrečné zkoušky nastoupil v roce 1923 do společnosti Waagner-Biro, kde se ihned zapojil do projektování mostu přes Dunajský kanál. Během působení ve vídeňské firmě podnikl několik služebních studijních cest, na nichž se také poprvé seznámil s ručním svařováním elektrickým obloukem, tehdejší technologickou novinkou v oblasti spojování ocelových konstrukcí. V roce 1925 získal na vídeňské technice doktorát za práci věnovanou výpočtu staticky neurčitých konstrukcí. Rok nato přijal místo v oddělení mostních konstrukcí Škodových závodů v Plzni. V témže roce získal československé občanství a také se zúčastnil zakládajícího sjezdu mezinárodní inženýrské organizace IABSE – International Association for Bridges and Structures Engeneering. V dalších letech pak absolvoval řadu zahraničních kongresů věnovaných navrhování a realizaci mostů, ocelovým stavbám a svařování železa a oceli.

Ve Škodových závodech, kde se brzy stal vedoucím oddělení pro svařování, Faltus usiloval o uplatňování aktuálních poznatků ve výrobě. Tak již vzápětí po návratu ze sjezdu IABSE inicioval zahájení testů únosnosti ocelových svařovaných spojů. Již v roce 1931 byl díky jeho průkopnické aktivitě v hlavním areálu společnosti dokončen nejdelší příhradový svařovaný most na světě, s rozpětím přes 49 metrů (C10–SJII). Tento rozpon o dva roky později překonal obloukový celosvařovaný most přes Radbuzu v Plzni-Doudlevcích (C7–TM), první svého druhu vůbec. Dnešní Tyršův most, provedený rovněž podle Faltusova návrhu, překonal téměř 200 metrů široké údolí.

V roce 1938 se projednávalo jmenování Františka Faltuse profesorem na pražské ČVUT. Uzavření vysokých škol v listopadu 1939 tomu však zabránilo, a tak Faltus působil ve Škodových závodech až do konce druhé světové války. Spolu s inženýry ze Škodovky a J. Blažkem navrhoval v té době most přes Váh v Bytči. V roce 1945 začal přednášet na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT (začleněné roku 1960 do nově zřízené Fakulty stavební), i nadále však pokračoval ve spolupráci se Škodovými závody. Krátce po válce také spolu s dalšími kolegy na fakultě obnovil činnost Prvního ústavu stavitelství mostního. Ústav – později katedru ocelových konstrukcí – pak v letech 1946–1970 také vedl. Zřídil zde svářečskou laboratoř a podporoval vědeckou a výzkumnou činnost pedagogů. Podílel se na vydávání velkého množství vysokoškolských skript, odborných publikací, ale i svářečských příruček určených pro použití v praxi. Od roku 1953 byl korespondentem Československé akademie věd. V letech 1958–1967 se významně podílel na návrhu Žďákovského mostu, klenoucího se nad Orlickou přehradou. V projektu se tehdy uplatnil největší ocelový plnostěnný oblouk na světě.

Věhlas profesora Faltuse dalece přesáhl hranice Československa. Přednášel v mnoha zemích Evropy, v SSSR, Číně i USA. V roce 1963 mu bylo uděleno státní vyznamenání; v průběhu let získal také Zlatou Felberovu medaili ČVUT a dvě Zlaté plakety ČSAV. Díky činnosti při IABSE se stal čestným členem této organizace a na Technické univerzitě v Drážďanech obdržel čestný doktorát.

Na ČVUT působil František Faltus do roku 1972. V dalších letech se věnoval především konzultační činnosti a expertizám. Byl přizván k výstavbě Štefánikova (tehdy Švermova) mostu v Praze a zasedl v porotě soutěže na přemostění Nuselského údolí. Zemřel v říjnu roku 1989.

Od roku 2001 nese jméno Františka Faltuse nadace, kterou založila Fakulta stavební ČVUT. Nadace si klade za cíl podporovat studenty, doktorandy a pedagogy v oboru ocelových konstrukcí na této fakultě.
 

MR