Josef Špalek ml.

Architekt Josef Špalek mladší byl jednou z významných postav československé meziválečné avantgardy. Byl členem Devětsilu, architektonické sekce Levé fronty a také jedním se zakládajících členů Svazu socialistických architektů. Ve své tvorbě se soustředil především na experimenty v oblasti bytové výstavby a sociální rozměr architektury a urbanismu vůbec.

Narodil se v roce 1902 v Plzni, kde také absolvoval vyšší školu stavební. V roce 1923 pak nastoupil na pražskou Akademii výtvarného umění, kde pod vedením Josefa Gočára studoval do roku 1926. Po dokončení studií působil v Plzni. Zpočátku byla jeho tvorba silně ovlivněna Gočárovým dílem a nesla zřetelné puristické rysy. Ve svém rodném městě zanechal nesmazatelnou stopu díky realizaci progresivní funkcionalistické vily (C8–558), kterou v pouhých šestadvaceti letech navrhl pro svého strýce, plzeňského továrníka Jana Rohrera. Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století pak Špalek spolupracoval na několika projektech se svým otcem, stavitelem Josefem Špalkem starším, například na návrhu budovy Okresní nemocniční pojišťovny ve Strakonicích.

V téže době také začal pracovat s Jaromírem Krejcarem. Společně vytvořili třeba regulační zastavovací plán Strakonic nebo soutěžní návrhy budovy Zemského úřadu v Bratislavě a řešení dopravní sítě tzv. Velké Prahy. V této progresivní studii nazvané „Veřejná především“ architekti navrhli postupné odsunutí individuální automobilové dopravy mimo centrum a její nahrazení kvalitní veřejnou dopravou.

Josef Špalek mladší patřil také mezi architekty, které zaujala myšlenka kolektivního bydlení. V roce 1930 se spolu s Janem Gillarem zúčastnili soutěže na návrh domů s nejmenšími byty v Praze-Holešovicích s projektem CIRPAC. V témže roce také spolu s Gillarem, Peerem Bückingem a Augustou Müllerovou vypracoval návrh kolektivního domu „L–projekt“ pro soutěž na řešení obytného okrsku na předmostí Nuselského mostu v Praze.

V roce 1933 se Josef Špalek mladší stal jedním ze zakladatelů Svazu socialistických architektů. Téhož roku se spolu s Jaromírem Krejcarem vydal na cestu do Sovětského svazu. Nejprve zde pobyli jen několik týdnů, na přelomu let 1933 a 1934 se pak vrátili na delší pracovní pobyt a společně nastoupili do státního projekčního atelieru č. 1 Narkomtjažprom SSSR, v jehož čele stáli bratři Vesninové spolu s dalším významným zástupcem ruského konstruktivismu Moiseiem Ginzburgem. Krejcar poté ze SSSR odjel, Josef Špalek se však rozhodl zůstat. Přešel do atelieru Moiseje Jakovleviče Ginzburga, kde spolupracoval na realizaci sanatoria Ordžonikidze v Kislovodsku.

V roce 1934 se také v Sovětském svazu oženil a o tři roky později přijal tamější státní občanství. Od roku 1938 žil a pracoval v Kislovodsku; později se přestěhoval do vily poblíž Moskvy. V průběhu druhé světové války těžce onemocněl a po několika měsících chorobě podlehl. Zemřel 1. dubna 1942.

MR