Otakar Prokop

Datum narození: 1881 Střelské Hoštice

Datum úmrtí: 1960 Plzeň

Životopis architekta

Dosud známé plzeňské realizace kanceláře „úředně autorizovaných“ stavebních inženýrů Otakara Prokopa a Eduarda Chrudimského patrně neposkytují přesný obraz rozsahu díla obou stavitelů. Jejich firma totiž kromě převážně obytné výstavby v Plzni uskutečnila množství staveb v regionu i mimo něj, zejména školních budov. Rodák ze Střelských Hoštic Otakar Prokop a Eduard Chrudimský, který pocházel z Hradce Králové, založili svoji společnost v roce 1922. Prokop do té doby pracoval samostatně; již v roce 1912 patřil mezi členy Společenstva stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Plzni. Chrudimský po studiích na pražském vysokém učení vykonával praxi ve Vídni, posléze působil v pražské pobočce firmy Müller & Kapsa, kde pracoval například na stavbě pivovaru Světovar nebo Spojených strojíren v Doudlevcích. 

Prokop s Chrudimským patřili mezi nejaktivnější stavební podnikatele na území dnešního Jižního Předměstí v okolí náměstí Českých Bratří. Autory projektů byli zřejmě oba. Zatímco nájemnímu domu v nároží náměstí a Němejcovy ulice, v němž také zřídili svoji kancelář, v roce 1928 propůjčili ještě poměrně konzervativní tvarosloví, sousednímu činžovnímu domu na nám. Českých Bratří 15 rok poté vtiskli již progresivní modernistické formy. Ty sdílí i Prokopův činžovní dům na rohu náměstí a Chelčického ulice z roku 1934. Již v roce 1928 stavitelé provedli první z několika staveb v Bezovce. Vkusný rodinný dům v ulici U Svépomoci 7 evokuje anglickou a holandskou vilovou architekturu. O čtyři roky později následoval dům Edmunda a Pauly Rögglových Na Hvězdě. 

Již po smrti Chrudimského, s nímž jej pojilo i působení v představenstvu místní pobočky Svazu inženýrů, stavitelů a mistrů zednických v letech 1932–1934, Prokop na sousední parcele vystavěl funkcionalistický zahradní činžovní dům s plochou střechou. Ve druhé polovině 30. let uskutečnil stavby vlastní nájemních domů dvou z nejvýznamnějších architektů meziválečné Plzně – budovu Lea Meisla v ulici Na Belánce a dvojdům Hanuše Zápala v Křížkově ulici. Vedle Zápalova domu v Křížkově 9–11 poté vystavěl i svůj činžovní dvojdům. Po válce adaptoval budovu Ústavu pro hluchoněmé děti na náměstí Míru pro potřeby Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.